Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dušičky

02. 11. 2004

767

Autor

LucyH

Dneska by každý asi očekával něco hodně silnýho a srdcervoucího o životě, ale dnešek o něm není. Je o smrti a ať už chceme nebo ne, jednou si nás všechny podá. Víte, je to absurdní ...? Už je to deset let, co mi umřela prababička ... a ona mi pořád schází. Víte je to jako takový ten malinkatý koucíček srdce, který se odlomí pokaždé, když někho ztratíte, ať už je to jakkoliv. Sama si říkám, jak když jsou lidé staří, myslím opravdu staří, když mají tak před 80 let, jak moc síli v sobě musejí mít. Víte, poumírají jim přátelé, známí, možná i děti a ... oni si čím dál tím víc připouštějí tu vžíravou samotu. Před chvílí jsem se procházela po hřbitově s tátou a ... on nechápe, proč je pro mě dnešek tak moc důležitý, a tak jsem dělala co bylo v mých silách, abych se tam nerozbrečela. Opravdu jsem si myslela, že "uplakaná éra" ohledně mojí prababičky je už dávno za mnou, ale teď ... teď tu sedím a v uších pořád slyším její smích, na očích mám její skromnost. Možná nebyla prachatá, neházela přemoudřelýma radama jako ty telenovelový babičky, ale ... já ji milovala, stejně jako miluju svou druhou babičku. Když se někdo snaží pošpinit jméno jedné z nich, stává se ze mě drak, nelítostný a pomstychtivý. Znáte ten pocit? A právě v těchhle chvílích si uvědomuju, že už ... jenom dneska ... jen dnes, i když je to možná jen báchorka, se mnou bude blíž než kdykoliv jindy. Scházíš mi babi

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Dušičky

Autor

LucyH

Sdílení