Čarodějnické procesy

Kousek za městem Šumperk, v polích u cesty na rozhlednu Háj se ve vysoké trávě ukrývá nenápadný němý svědek jedné z nejtemnějších etap v dějinách města - čarodějnická boží muka, vystavěná v době bezuzdého řádění inkvizitora Františka Bobliga z Edelstadtu na Šumpersku a Velkolosinsku.

Postavit je v roce 1648 nechal syn Jindřicha Peška, bohatého a váženého šumperského pláteníka, na památku svého otce, jenž byl i se svou manželkou obviněn z kacířství a čarodějnictví. Přestože se pláteník ani při nejtěžší tortuře k obvinění nedoznal, čekal jej stejný osud jako všechny údajné ďáblovy pomocníky. Bobligem byl označen za obzvláště nebezpečného čarodějníka a chráněnce ďábla, jenž mu pomáhá překonat všechnu bolest, proto byl upálen i bez přiznání.

Obviňování a upalování bohatých měšťanů bylo víceméně vrcholem hrůzné honby náboženského fanatismu využívajícího lidových pověr o ďáblových posluhovačích, jež přivolávají na celé obce i kraje neštěstí v podobě živelných pohrom a epidemií, zkombinovaného s touhou po moci a mnohdy neukojitelnou zištností členů inkvizičního tribunálu. Čarodějnické pověry, jakýsi duchovní mor, se Evropou šířily již od poloviny 15. století. Ke cti českých zemí došlo k hromadným inkvizičním procesům právě jen na Šumpersku a nedalekém Jesenicku.

Nebýt pověrčivosti losinské hraběnky Gallové starší, která dala Bobliga z Edelstadtu jakožto zkušeného inkvizitora na Šumpersko povolat, tragédie čarodějnických procesů by zřejmě nenabobtnala do takových rozměrů. Podnět k podezření z čarodějnictví dal sobotínský farář Schmidt, když se vernířovická žebračka Marina Schuchová pokusila odnést z kostela hostii krávě porodní báby Groerové, prý aby kráva dojila více mléka. Z obyčejné babské pověry se stala aféra, věznice se plnila obviněnými a losinský mistr popravčí Jakub Hay, známý jako kat Jokl, mohl začít oprašovat mučící nástroje. K uvěznění mnohdy stačilo pouhé anonymní udání a rozrůstání seznamu potenciálních čarodějníků ruku v ruce s takřka neomezenou mocí tak zkušenému inkvizitoru daly možnost zacílit výš. Od žebráků přechází k měšťanům, od měšťanů k vlivným představitelům města, dokonce i ke kněžím. Nejznámější obětí a zároveň nejtvrdším Bobligovým odpůrcem byl šumperský děkan Kryštof Alois Lautner. Od začátku ve svých kázáních otevřeně naznačoval, že inkviziční řádění je na hony vzdáleno křesťanskému učení lásky, nakonec však ani on spárům inkvizitora neunikl. Během patnácti let bylo Bobligovým přičiněním upáleno v Šumperku a na Losinách přes sto mužů a žen.

Čarodějnická boží muka se tak stavěla jako symbol naděje; byla tesknou vzpomínkou na nespravedlivě obviněné a upálené. Existuje také domněnka, že se u nich příbuzní či přátelé nešťastníků snažili uložit alespoň symbolické ostatky svých drahých. Jejich utrpení odvál čas. Jejich dílo však zůstalo zachováno, jen byly kameny obroušeny větrem; kolemjdoucím lidem má stále co říct o tom, kam může vést slepá, nepodložená víra.