Vlkodlak

Další starší věcička

Půlnoc vnímám s lačností vlka
Však také lačným vlkem jsem
Měsíc schoulen za mraky na mě mrká
Když pod nohama ztrácím pevnou zem

Hvězdy a jejich smích mi do očí
Vpravily touhu se bít touhu zvířete
Vůně chladu noci se mnou zatočí
V náladě marné osoby nocí prokleté

Hvězdný prach neustále sedá na mou tvář
A já odevzdávám tělo i mysl nočnímu lovu
Temnota-měsíc i hvězdy schovaly zář
Za mraky ale za chvíly jsou tu znovu

Zem rudá od krve prolité
Prolité z mého vlastního těla
Mé srdce krví do čista umyté
Bije silou mohutných ran z děla

Pěsti ve tmě a vlk zmírá
V hlavě mám bezútěšné napětí
Při životě drží mě jen víra
Že mé prokletí navždy odletí

Vlčí tlama zpěněná nelítostným vztekem
A stále rychleji pozbývám sil
Nejsem a ani nechci být nočním rekem
Mám totiž pevně stanovený cíl

Chuť krve jsem jak v amoku
Jen těžce zatínám své drápy vlčí
Vítězství-smrt a v oku
Míhá se známý kraj který mlčí

---