Ticho...

A kolem zůstalo jen ticho,

které křičí prázdnotou,

vše se v něm rozléhá

a jeho ozvěna,

jen vykřiknout.

Vykřiknout lidem do uší,

způsobem,

který nikdo netuší.

Nikdo ho netuší

a nikdy víc nevidí,

zůstává sama

a větru jen závidí.

Závidí přítomnost,

minulost sama dobře zná,

mohla by vyprávět,

ale mlčí,

asi je zlá.

Jen ona ví,

co k němu cítila,

chtěla mít všechno,

přitom to ztratila.

Mlčky chodí ulicí

a všechno by vrátila,

ticho lidem do duší

a slova, která zranila.