Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Osvětim

06. 11. 2004
8
0
3618
Autor
Aleya

Nijak dobré, vím, ale tady nejde o tu formu, prostě nešlo tam být a nenapsat o tom...

...vlak staví: ven!
Ach vzduch tak vzácný po
stísněném vagónu s mrtvými

spolucestujícími

Kufry: ty podepsat, pak nám je donesou.
Do nových domovů za nimi
nová pole a zem

A dolů do šaten: Jdeme se mýt
Ach, voda tu
pít je možno

A šaty na háčky
takže je najdeme
Jak? Přec podle čísel!

Když potom kráčeli po
zelených kachličkách
možná se
báli a určitě
styděli
muži ženy a děti
plakaly
těšily se však až se
napijí umyjí

 

A pak zem pokryly
maličké démanty nesoucí
modrou a strašlivou smrt.


Dragoein
14. 11. 2005
Dát tip
samozřejmě t*

Dragoein
14. 11. 2005
Dát tip
nepovedlo se, tak teď...t*

Annie
15. 01. 2005
Dát tip
* (beze slov)

Kashmir
13. 11. 2004
Dát tip
jo je to dost dobrý tip

Arien
09. 11. 2004
Dát tip
byla jsem tam s tebou, tak vím a za tu odvahu napsat dám tip, já nějak nevěděla, jak by se o tom vůbec něco dalo složit

Aleya
07. 11. 2004
Dát tip
Ta visí v Osvětimi v českém pavilonu...

Nicollette
07. 11. 2004
Dát tip
Knížka Továrna na smrt, napsali Ota Kraus a Erich Kulka ... je tam ještě jedna, taky... zdrcující.... dva co přežili koncentrák a vypráví... s fotkama.... doporučuji....

za to, že patříš mezi lidi, co tam jeli a viděli.. a věděli...

bohus
06. 11. 2004
Dát tip
Nijak dobré, vím, ale tady nejde o tu formu; asi to nešlo inak...

Nicollette
06. 11. 2004
Dát tip
Nenámá autorka poslala tuto a další básně před smrtí dne 8. března 1944 z krematoria v Birkenau: Ne, na našich hrobech nehnijí kříže a náhrobky se neklenou, ne, nejsou tam věnce, ni tepané mříže, andělé s hlavou skloněnou, vrby a věnec se zlatým vláknem, svíčka, jež nikdy nezháší. My hnijem v jamách, politi vápnem, v kostech nám vítr haraší. Vybledlé lebky beznadějí, na ostnatých drátech se chvějí a popel náš jde do všech stran, v tisících urnách rozmetán. Tvoříme řetěz kolem světa, semena větrem rozvátá, čítáme dny, měsíce, léta, čekáme, čas nám nechvátá. A stále více je nás tu dole, bobtnáme, rostem den co den, už nadouváme vaše pole, až najednou pukne vaše zem. A potom vyjdem, strašný řád, na lebce lebku, s hnátem hnát a zavřem ve tvář lidem všem: My mrtví žalujem!

vesuvanka
06. 11. 2004
Dát tip
A pak zem pokryly maličké démanty nesoucí modrou a strašlivou smrt. Své silné dojmy a pocity jsi vložila do dílka...velice působivé - vyvolává živé obrazy a vhání slzy do očí.... TIP

Hip_Zdenda
06. 11. 2004
Dát tip
Nejde jinak než tip...

není to vůbec špatný, ale odpusť mi, víc mě dostala Nicolette tou básní neznámé autorky. Nicol, kdes to prosím splašila?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru