Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Labutě

07. 11. 2004
13
0
4431
Autor
Brosqička

Nic jiného na světě snad neměl tolik rád jako ty labutě. Když byl malý, brával ho otec na nábřeží krmit je. Později spolu objevili malý zarostlý kousíček přímo u řeky, kde jim byli blíž a mohli je lépe pozorovat.
Petr dospíval, začal chodit na gymnázium a už nebyl tak bezstarostný jako dřív. Všude kolem se začalo hovořit o válce. A pak přišla jednoho dne bolestná rána, Petrův tatínek zemřel na následky onemocnění srdce. Pro Petra, který svou matku nikdy nepoznal, byl otec vším. Život se mu zhroutil, nevěděl , kudy kam. Bydlel u své tety, sestry svého otce, se kterou si nikdy nerozuměl.
Ale naštěstí tu byly ony, jeho nádherné přítelkyně. Petr se každý den těšil na to, až se po škole vydá k tomu zarostlému schovanému místečku. Krmil je a svěřoval jim svá trápení. Znal je všechny, znal jejich nálady, jejich povahy... věděl, že se od sebe liší stejně jako lidé.
Přišla válka. Lidé, spěchající po ulicích, měli v obličeji zoufalství a strach. Nikde nebyl slyšet smích, všechno jako by bylo zahaleno hustou těžkou mlhou.
V těch dnech přišel Petrovi úředně vyhlížející dopis. „Odvolán na frontu,“ stálo tam. Petr dlouho hleděl na ty černě natištěné řádky. Nevěděl, co ho čeká a ani nad tím nepřemýšlel. Jen to všechno nějak nemohl pochopit…
Dny utíkaly. Petr se naučil, jak zacházet s pistolí a jak se správně hází zápalné granáty. Naučil se, že voják není člověk ale stroj, který plní příkazy a nesmí cítit srdcem. Srdce je k ničemu, jen svádí z cesty. Hlavně stát pěkně rovně, nestěžovat si, mít pevnou ruku a umět dobře zamířit.
Výčitky svědomí ho přešly po pár měsících. Už necítil vinu, nebyl sám sebou, ale splynul s davem. Společně s ním plnil příkazy, schovával se v zákopech a střílel. Jen občas, když večer usínal, vybavila se mu vzpomínka na některé tváře kamarádů ze školy, na úzké uličky, které byly součástí jeho každodenního života, na obyčejné věci, které měl rád.. Ale to byly až příliš vzdálené vzpomínky, příliš neskutečné nato, aby ho bolely.
A přece, po tolika strašných prožitcích, po tom všem, co musel vidět a zažít, válka skončila. A před ním se otevřela volná cesta. Nikdo po něm nic nechtěl, najednou měl zase myslet on sám za sebe, rozhodovat se. Nechápavě se díval kolem, toužebně si přál slyšet nějaký rozkaz a s hrůzou si uvědomil, že se odnaučil smát se sám od sebe i plakat sám od sebe a vůbec myslet.
Ale když seděl ve vlaku, náhle pocítil takovou radost, až se mu rozbušilo srdce. Jen pryč, pryč od toho všeho!
Když vlak dorazil do cílové stanice, vyskočil z něj a rozběhl se do těch skoro zapomenutých uliček. Ale po pár krocích zůstal zaraženě stát. Místo cukrárny, do které tak rád chodil, bylo obuvnictví. Malý domeček na konci ulice byl zbourán. A vlastně všechno vyhlíželo nějak jinak.
Vzpomněl si na svého kamaráda ze školních let, který nešel do války kvůli zdravotním potížím. „Vidět někoho milého, někoho přátelského, “ pomyslel si.
Ale i ten starý dobrý kamarád se nějak změnil. Po pár minutách spolu neměli o čem mluvit. „Neměl jsem sem chodit,“ řekl si Petr. „On mi nemůže rozumět, vždyť nezažil to co já.“
Poděkoval za čaj a zvedl se k odchodu. Kamarád, který asi nevěděl, jas se rozloučit, poznamenal něco o počasí. „Za chvíli budou táhnout divoké labutě.“
Labutě! Jak jen na ně mohl zapomenout !?
Z domu vyběhl jak nejrychleji mohl. Stavil se ještě v pekařství pro nějaké starší pečivo a pak už ani nevnímal, jak svět kolem něj pádí v rozmazaných barvách.
A náhle se ocitl na schovaném místečku zarostlém trávou a orobincem, na místě svého dětství.
Hleděl na lehce zvlněnou hladinu řeky. Srdce mu divoce bušilo. Čekal. V tu chvíli byl rozhodnut čekat celou věčnost.
A najednou..najednou tu byly. Připlouvaly jedna po druhé po lesklé vodní ploše, tiše, vznešeně.. Roztřesenou rukou začal házet sousta do řeky. Ale ony si jich nevšímaly, připlouvaly až k němu a teprve u břehu si jen tu a tam něco vzaly. Hleděly na něj svýma korálkovýma očima a natahovaly k němu ladné krky.
Ani nevnímal, že pláče. Poprvé od svého návratu jasně pocítil, že je doma. Stál na tom místě celé hodiny a vyprávěl jim. Říkal jim vše, co ho za ta léta odloučení trápilo a z čeho měl radost, vyprávěl jim své příhody a zážitky a hladil je po sněhových hlavách. A ony naslouchaly, tiše, radostně naslouchaly, připlouvaly a zase se vzdalovaly, aby se mohly ujistit, že je opět s nimi.

Brosqička
05. 01. 2006
Dát tip
Já mám dlouhý kritiky nejradši :o) Takže to, že je zdelšuješ je jedině dobře :o) Musím říct, že tuhle povídku už vnímám jako takovou ještě dosti začátečnickou...zrovna nedávno jsem ji chtěla už dát pryč... Jinak mou sestřenku honil labuťák a kdyby před ním neutkla do chaty, tak nevím, co by se stalo...:) Ale stejně jsou labutě takovým symbolem čistoty a něžnosti... No já už se těším na něco Tvého :-)). děkuju Ti mocmocmoc!

Radža
04. 01. 2006
Dát tip
Začátek mi připoměl Otu Pavla, další část Remarqua, zbytek už byla čistě Brosqička. Myslím, že některé přesnější detaily by dodaly příběhu na větší autentičnosti – třeba zajímavá epizoda z války(smrt kamaráda, zmrzačení hl. hrdiny,...), nebo ,,Kamarád unikl válečné vřavě, díky tomu, že již léta trpěl tuberkulózou... nebo ,,Zastavil se ještě v pekařství, kde se mu podařilo sehnat pár starých housek." apod. Naštěstí to byly hodné labutě – dědu jednoho mýho kámoše kdysi napadl labuťák – – – tomu opeřenci se asi nelíbilo, že si ho děda chce vyfotit a šteluje si ho do objektivu deštníkem :-D (Jo a ten deštník mu potom zničil tygr v ZOO – jak jinak než při focení :-) Musím říct, že jsem očekával jiný závěr – totiž ten, že hl.hrd. by šel krmit labutě, ale ony by se ho jako bílý symbol čistoty bály, protože jej válka tak změnila a poznamenala, a nic by od něj nežraly. A pokud by to mělo skončit dobře, tak by se mu podařilo zabíjení z války nějak odčinit a labutě by ho vzaly na milost...ale to už ti moc fušuju do řemesla!!! Přes tyto drobné výhrady jsem si příjemně početl, dávám i tip, příběh je pěkný, pohladí. Když jsem to neudělal u jiných děl, napíšu to sem: Je lázeň pro oko číst si dílko, které není samá pravopisná chyba(samozřejmě pokud je správný pravopis doplňen poutavým příběhem a čtivým slohem). V tomto ohledu je na Brosqičku vždy spoleh. Čím to, že jsou moje kritiky čím dál tím delší a delší? Asi tím, že jsem stále větší šťoura :-D Však já si to slíznu, až taky něco uveřejním:-)))

Milly
22. 09. 2005
Dát tip
-t- Něco mě tam bolí

Brosqička
16. 03. 2005
Dát tip
věřím, že můj příběh se klidně mohl stát... labutě přinášejí radost a krásu. Děkuju moc.

Markel
15. 03. 2005
Dát tip
I já mám moc ráda labutě, moc krásná povídka - T

Kytiii
09. 03. 2005
Dát tip
zase jsi mě rozplakala - teda skoro ... ale nechybělo moc... chytlavé jsou tvoje povídky... chytlavé... chválím i slohovou stránku... něco říkáš a nemluvíš jen tak do větru, abys mluvila... to je vzácné....*

Brosqička
08. 03. 2005
Dát tip
jsou, bílé krásné labutě, které tak obdivuju.. Vždycky v zimě jsem jim házela chleba... a teprve letos jsem se dozvěděla, že se v zimě pečivem krmit nemají.. :o) Jak vtipné. :o)

Francois
07. 03. 2005
Dát tip
Tak se zase pletu, tahle je skoro na začátku a je skvělá. Je jedno, zda se někomu zdá krkolomná, faktograficky nepřesná, či co. Bravo. P.s. Ty labutě jsou z HK? *****

Tulipanka
31. 01. 2005
Dát tip
Krásně napsaný, dobře se to čte. Na mě možná trochu "melodramatické", jestli se to dá říct. Jinak i když je už možná pozdě, dávám tip

montasek
18. 11. 2004
Dát tip
Proč myslíš na takhle smutný věci... Je to krásně napsaný.... :) Ps: četlas Petra a Lucii Od Romaina Rolanda - Tohle by mu klidně mohlo konkurovat jako pokračování :) Hodně dobrý

ondrech
13. 11. 2004
Dát tip
tak to je na tipa. co dodat, docela mě to nadchlo.***TIP

ondrech
13. 11. 2004
Dát tip
tak to je na tipa. co dodat, docela mě to nadchlo.***TIP

JiKo
11. 11. 2004
Dát tip
sice se občas dá říci, že ta povídka je jak chuze po schodech, jsou to ostrůvky poslepované dohromady a jednotlivé dílečky semotamo navazují hodně krkolomě. Celkově ovšem čtivé. Líbilo.

Plopez
09. 11. 2004
Dát tip
Labutě, hm? Většinu znám z Remarqua, ale toho jsi asi četla...zaujaly mě ty uvozovky "..." pomyslel si ten a ten. Tosem eště neviděl.

Brosqička
08. 11. 2004
Dát tip
moc děkuji všem za pochvalu i za výtky, oboje mi rozhodně pomohlo.

Noe1
08. 11. 2004
Dát tip
teda, že si toho ještě nevšimla swan, pošlu ji avi

vesuvanka
07. 11. 2004
Dát tip
Je smutná a tak krásná.... labutě jako jiskřičky naděje pro nový život, kde je místo pro i city, které válka zadusila.... Povídka je pěkně napsaná, dobře se čte..... TIP

vesuvanka
07. 11. 2004
Dát tip
a ještě ten TIP

fungus2
07. 11. 2004
Dát tip
Smutně hezké. TIP

Alojs
07. 11. 2004
Dát tip
Zajímavé, ale tuhle myšlenku jsem četl už někde jinde, navíc ve fromě delší a propracovanější. promiň

Nicollette
07. 11. 2004
Dát tip
začátek připomíná knížku Kadri a labutě myslim, že by do toho šlo vtěsnat mnohem víc lyriky

noeran
07. 11. 2004
Dát tip
... když se na to podívám objektivně, asi by bylo co vytknout... možná by to chtělo ještě trochu obalit, tak jako změkčit prodloužením textu, přidáním nějakých obrazů s dějem semknutých... když se podívám subjektivně... - při čtení mi naskakovala husí kůže... no jo, je to dojemný :) typííííík

a2a2a
07. 11. 2004
Dát tip
Brosqičko, mám s tebe radost. Je to delší text a nechci konkrétně pojmenovávat chyby, obecně jsou nedostatky občas v slovosledu, třošičku ta vojna ti není blízká faktograficky - nikoliv odvolán, ale odveden či odvelen, apod. Třeba věta v závěru, tedy část - aby se mohly ujistit, že je opět s nimi.- se dá napsat - aby se ujistily, že jsou opět spolu, atd. Ale, co je moc důležité. Dobře se to čte, volíš a střídáš správnou délku vět, text má spád, rytmus a je i dostatečně lyrický v závěru. To, co jsem vytýkal je jen otázka nechat si text nejméně týden doma a každý den či několikrát za týden se k němu vrátit a moušky vychytat, číst si ho nahlas jako pro posluchače a vycítíš krkolomnosti. Ale to, jak řadíš věty, volíš jejich délku, atd. to už je o citu pro prózu a tam jsi doma. Možná ještě k té válce, když už jsi ji tam začlenila, chtělo to popsat věrohodněji. Jinak text bych už nerozšiřoval, ztratil by na spádu. Dal bych tě, kdyby tam nebylo pár drobností i do výběru, ale TIP si hodně zasloužíš.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru