Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Miluji knihy, soudruhy co nemlčí...

09. 11. 2004
2
0
2616
Autor
Makča

pro Movsara, že je mi věrný, i když mu nedávám tipy a že je taky perverzní:-)

(divadlo, v němž rekvizitami jsou mi slova)

monologický part pro senzitivní, temperamentní, neurotickou intelektuálku

výňatek z komentáře: „…autorka potýká se zde s patologickou a nebojme se říci až perverzní vášní ke knihám…zdá se, jako by text sám vybízel k tomu, být otevřen zrezlým psychoanalytickým klíčem…“

 

I měla jsem já knížku…v zahradě z leporel vrhal kdosi zběsile perlami…touha  po Honzíkově skleněnce, strach z Kostěje, co s ním i babička moje byla nesmírně krásně nesmrtelná, tajemství v košíku z proutí, ve vaně měla jsem krokodýla jako ta Káťa…Hej! světe, otevři vrátka pro tuhletu vykulenou adeptku dětských brejliček, co má svůj písmenkovej svět a chce se smát…A dítě nám dál hodně čtlo a hodně se divilo, logická aparatura rozprostřela obzory do všech světových stran, mezi nimiž tištěný vesmír napínal se k prasknutí, knihy dostaly magický třetí rozměr a začaly žít…

Mladičká čtenářka poezie plakala horké slzy do doutnajících ohnišť stránek, voněla k podzimnímu listí básní, ze kterých dalo se občas pocítit cosi ze světa těch, co už umřeli…staletí sem, staletí tam, láska je věčná, komunikujeme napříč věky, beze slova o to opravdověji, pel věčnosti potřásá vděčnou dívčí bradičkou…pak první slza stylizovaná do zádumčivých intelektuálních smutků za Sylvii Plathovou a další zneuznaná já, která byla někým druhým…Sartře, bratře, tvá kniha jest mi moučným červem, jenž prokousává se mojí nahnilou duší, něco z tebe je i ve mně, neboť jsem se narodila v roce tvé smrti (tuhle tu tvou knihu zakopu o pár let později obřadně na místním hřbitově a bráním se ti, stejně jako ostatním, které bojují o svůj prostor).

A tak začíná konec iluze, že já mám vás všechny pozamykané v šuplících hlavy…jak ponožky asi myslela sis ne? (podotýkají arogantně a zatraceně k věci, když bez ladu a skladu vylézají pořádat nevázaná sessions u mě v hlavě)… a JÁ nešťastnice…Ve spirále z písmenek zvolila si cestu profesionální čtenářky knih. Nechť tedy stanou se mi osudem, kolébkou i hrobem!, zvolala jsem tehdy lehce s romantickým patosem, byvši lidským mládětem…Teď ohýbám hřbet pod tíhou adolescentní bezstarostnosti, příliš hlučně samotná pláču tušovité slzy dvojrozměrných hrdinů, znám stovky cizích příběhů, život můj i druhých stává se jen nekonečným sledem aluzí a reminiscencí, neboť vše již stalo se na některé ze stránek, jsem nevábně moudrou, jelikož popsaná citacemi od hlavy až k  patě…

Ano, bezesporu jsem dívkou sčetlou, s ambicí porozumět i zmatení jazyků postmoderní duše, kterou dýchají z regálů knihy opuštěné davem, jsem tou, která pozdvihne je jednou z prachu nepochopení, ta co syntetizuje moudrost starých tisků do prázdné krabičky Lucky and strike, stírá zbytky mrštíkovských impresí z pražských věžiček pro příští generace, balancuje po ořízkách knih…

Ó, nic proti této skvostné personě, do níž oblékám své popsané tělo!…jde jen o to, aby se nade mnou nezavřela jednou hladina z písmen…neztratit vlastní příběh…je mě  o všechny ty přečtené stránky více nebo méně? Jde jen o to neztratit svůj příběh…zkusmo křiknu si v opuštěné ulici, však listy, co kdesi v mé hlavě ševelí: tvůj příběh jsme my, překřičet je zhola nemožné…

Zkrátka, rozehrály jsme spolu podivnou partii černé magie, mé knihy...

 


tuleň
12. 12. 2004
Dát tip
sakryš, to je nějak moc intelektuální, nějak nezvládám dočíst do konce :^(

Makča
10. 11. 2004
Dát tip
Lída: jo a tohle je vedlejší produkt:-)

Makča
09. 11. 2004
Dát tip
avi

Movsar
09. 11. 2004
Dát tip
děkuji! číst tvá slova, to je jako první hlt jahodového coctailu. moc dobrý. piju dál. tip

Makča
09. 11. 2004
Dát tip
M:o), musíme si trochu hrát na ruku, my nepochopený davem což?

Movsar
09. 11. 2004
Dát tip
nepochopený davem (asi použil elitář) spatřuje ráj ve stínu mečů, řekl nietzsche. ale cítit vedle sebe štít spřízněného je příjemné.

seal
09. 11. 2004
Dát tip
Tedy...Doslova nemám slov. Ještě se budu vzpamatovávat z přehršle slov a jejich spojení, ale ač jsem měla pocit, že mě někdy v půli čtení udolají - Upřímně, omráčilo mě to. Fakt tip.

Lída
09. 11. 2004
Dát tip
hodně čteš?

Andulka
09. 11. 2004
Dát tip
priznam se bez muceni....dobry napad, dobry zacatek a dobry konec.....uprostred jsem se nudila....:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru