Do minulosti, objevně.

Tak nějak objevně

a raději pozpátku

Tam víš,

co tě čeká,

když budoucnosti

i v rozměru čtvrtém

se nějak nejeví

a růže ze střelnic

voní víc

než šeříky jar příštích,

lteré budou zay zaprášeny

slovy unavenými

bezradnostmi

a ozvěnami

měsíců

nad čímkoliv. 

Tam v čase předminulém,

který už i mluvnice zapomíná

snad jen ty a sama

můžeš ty správné tvary

dosadit

do snů ,anebo klišé

co ještě voní

i když jen

zádumčivě…