Změna je život?

Klávesy ze slonoviny
lehké prsty nesou
a stejně nikam nedonesou

smutně sténají
šanzoniérku volají
Ta s rudým boa kolem šíje
zpívá to
          co v ní hnije.

Publikum žabožroucky neumí
ale i tak
            pokrytecky tleská
snad proto, že píseň o mrtvých dětech
            se zdá tak nějak,
            tak nějak,
            hezká.

Žel já fráninu měl
slzy v slovech zřel.
nepomáhá sklenky mazlení
MU dolů se mění.

Také já o dítě přišel,
žádný  kočárek
nikdy kašel.

To dítko
ve mně žilo a říkali mu,
že je dílo.
To dítko
už není, páč každý se sem tam změní.

A tak nalej kotě další sklenku,
ať mám to dříve za sebou,
třeba mi játra vytuhnou.