Andílku máš smutnou tvář

V závěji vloček pomalu mizí

ten další prožitý rok

a starý pán sníh z cesty sklízí

abys mohl udělat další krok

    A ve sněhu pomalu mizí i hvězda

    Tvá snová s nadějí na lásku

    co zas nikdo Ti nedá

         Rozplývají se pohádky, kterým věříš

         kdo jsi? už skoro ani nevíš...

              Ztrácí se anděl, ztrácí se rytíř

              ztrácí se i víla, co kdysi Tě políbila

         Už nepatříš pohádkám, spadl jsi z nebe

         malý andílku, je zima, přec není Ta, co zebe

    Až půjde kolem živáček, třeba ji zachrání

    vytáhne ze sněhu, tu hvězdu snovou na lásku

    a s úsměvem na tváři, dá Ti zase naději

V závěji vloček však teď mizí

slábne její modrá zář

jen Tvé ledové slzy na ní tají