Otče!

        požehnejte mi

        pro svit na našich společných cestách

        pro blahodárnou jistotu společných dnů

        pro hřejivou radost       jezero vašeho mužného smíchu

        pro trvání šťastné nevědomostí vaší i mé

        teď kdy nevyzpytatelnost

        chrámu vaší duše

        vám dává prohlédnout

        dětinská umíněnost se rozplývá

        a moudrost po které už roky volám

        zahnizďuje se ve vaší

        nezkrotné duši

        beránkova něha zaplavuje

        nesrovnalosti zvířecí vzpoury

        odpusťte mi Otče!

        všechno mé zlověstné mlčení

        vždy jsem vás milovala a ctila

        pro blažené dětství

        modlila se za vás

        v dobách vámi krutých

        v dobách falše

        v dobách chaosu

        chci vás provázet šťavnatými krajinami vzpomínek

        i vyprahlou zemí

        až k prahu

        odkud nás všechny

        dříve nebo později

        očekává let nejsladším pocitem

        za světlem

        drahý Otče!