Hyeny

Hyeny

Rudolf Pokorný

Řeknu vám příběh jeden pravý,

ať nálada se vám spraví,

o tom, že lidé mačkající se v davu,

stojí frontu na potravu,

a že se jeden na druhého tlačí,

jak krkavčí hejno ptačí.

Kupují všechno za dobrou cenu,

i pivo ředěné co nemá pěnu,

kapsáři v tom davu vesele si kradou,

jiní platí zas bankovkou nepravou.

Kdosi zde mává s časopisy na konto postižených dětí,

hlupák zaplatí, ty prachy tam totiž nikdy nedoletí.

Pak nějaký úchyl si u stánku vyhlíd jednu slečnu,

čekal až vyšla z krámu, znásilnil ji, tam na kopečku.

Jeden stařec při odchodu uklouzl a spadl,

byl skoro jediný kdo tam nekradl,

že nevíte co se potom stalo?

Hejno říkajíc si lidé, toho starce ušlapalo.

V kuchyňských potřebách chlapec vybíral nože,

koupil jeden a doma schoval do svého lože,

večer zasadil spícímu bodnou ránu,

jeho otec zemřel pomalu, až k ránu.

Jedna matka zas koupila pleny a jed na krysy v obalu,

prej laktační psychóza, dala to místo Sunaru.

Ten hnus co tady říkám, se nedá ani nazvat slovy!

Jsme prostě hyenami této doby.