Vyhoněný den

Vyhoněný den

Rudolf Pokorný

V pondělí já utahaný přišel z práce,

celý mokrý, protože venku pršelo,

ani jsem si nesundal bundu, rovnou šel do kuchyně a otevřel lednici,

nic v ní nebylo.

Můj pohled pak spočinul ve dřezu,

tam hora nádobí jenž nemá konce,

„Umyju to v sobotu“ povídám a zhasnul světla, abych to neviděl,

život je krutej.

Z nudy jsem se podíval z okna,

kapky deště stékaly po skle,

vítr trhal stromy a hřměly blesky jak počátek konce světa,

bylo dost hnusně.

Pustil jsem bednu a čuměl na zprávy.

Říkaj, že přibývá víc sebevražd,

první den v týdnu jich je údajně nejvíc,

člověk má totiž přes víkend čas si ujasnit, co chce v pondělí udělat jako první.

Jsem pozitivně naladěn.

Stává se to prý národním koníčkem,

hodnotí a cení se ti vynalézavý,

třeba jako ten chlapík, co si doma udělal elektrické křeslo

a pak se popravil.

Vypnul jsem bednu, jsou tam jen píčoviny.

Byl to fakt zatraceně zkurvenej den,

lehl jsem si do postele, zavřel oči a vyhonil si ho.