Bukowskiho jsem nepíchal

Bukowskiho jsem nepíchal

Rudolf Pokorný

Ležím a poslouchám Requiem,

čas utíká pomalu, ale jistě,

v posteli jsem sám, jenom kočka mi olizuje nohu,

přítelkyně je pryč, je to prostě minulost.

Ještě nedávno jsem s ní seděl v jedné hospodě,

šli jsme pít, protože nechtěla mít sex,

pivo mi stálo na stole a ten stůl věděl víc než já.

Přišel tam jeden týpek, znal ji,

pořád do ní hučel nějaký nesmysly,

prý že by nevěřil, čeho je schopná,

„Nech jí na pokoji,“ povídám mu „co bylo bylo,“

byl jsem chytrej.

Pár dní nato se dovídám, že tam oprcala celou hospodu,

měla potom s NÍ problémy, ale to už jsem jí neviděl,

odletěla do Anglie a já tu teď hladím kočku,

je dobře, že aspoň já nemám tu kapavku.