A pro Lennona čaj

Do očí plivli hnusný kal.

Trpí za to že nezalhal

A bratry ke zdi tlačit chtěl.

Rána mi mokvá, voní chmel,

Bolest mě tlačí do žeber,

Darmo spoléhat na lantvér,

Nasaďte rychle mi pouta.

Knížata naše to jsou ta,

Která bys měl nenávidět.

Proč už nám není 20 let,

Proč staří k tělu se tlačí.

Hejna drben na pavlačích

Štěbetají o nás zase.

Jsem jako dobytek v lase

Funící na zbytek stáda

Brzy že klesá mu brada.

Zpupnost oděná v kropíři -

Na tu si nejdřív zamíří

Smrť když po zábavě pátrá.

Lancelot lancetu tasí,

Nějaké podivné hlasy

Budí ho v noci ze spaní.

No, tak teď už jste nahraní,

Neb míti v patách Lynkea

Vyvolá strach – a nausea

V ďábelské hrůze spoutaná

Mučit bude Tě do rána

Než Ti pak střeva vyhřeznou.

V prevétu hradním naleznou

Ostatky mé a přátel mých.

Udavač – podlý, mrzký mnich –

Život nám zkrátil svojí mstou.

Chtěl býti s mojí milenkou,

Kterou byl vždycky okouzlen.

Malá domů a velká ven!

Mám jablko od Izáka.

Prý je to zvláštnost nějaká,

Prý spadne vždy přímo na zem.

Děvčata chvěla se mrazem

Než jsem jim oheň rozdělal.

Vatra ohřeje ztuhlý sval

Krev z hlavy potůčkem teče,

Ach táto tatíčku drahý,

Macecha pozbývá snahy,

Kde je mám matička pravá?

Sani už odpadla hlava.

Mezi kameny a zchladla.

Hlava odpadla už sani.

Může začít vinobraní!

Hlava odpadla sani už

Zbytečně čeká na ni muž

V útulné vyhřáté sluji.

Chtěl bych se stát velkým Vontem.

Kéž mě Losna vylosuje

Vůdcem svým na dlouhé časy.

Srdce v hrudi cizopasí,

Když stále chce bytost blízkou.

Jenže já kamarád s whiskou

Jsem a tak láhev mi stačí.

V kapse mám klepeto račí,

To je můj dávný talisman.

K němu se modlí celý klan

A po obědě repete

Dají si, znovu se modlí,

Aby jim Raci zas bodli:

Klepeto z Raka, Klepeto,

Ať nemám v hlavě vymleto.

Proxima svítí mi z dálky

A mých bratrů katafalky

Lesknou se ryzostí zlata.

Proč všech mrtvých kasemata

Doklad věčný jsou přepychu?

Vždyť člověk žije jen z pychu

A peníze dává stranou.

Copak nemám na vybranou?

Musím si na pomník šetřit

Abych, blázen, bídu setřít

Přišel jsem o reflex sací,

Jak by ne – dlouho od matky.

Beru ovoce z ošatky,

Nevím co s ním, nevím co sním.

Přišel jsem o reflex sací

A ztrácím i polykací.

Nuže milí Ajeťáci

Dobře jste odvedli práci.

Jo zedničina je dřina.

Kompliment ústy se řina

Padá na úrodnou půdu.

Bráním se plytkému trudu,

Z hlouposti vždyť – ze samoty,

Tupec, chci zrušení kvóty

A někoho taky k sobě.

Namluviv si, že v sirobě,

Životem cesta se klestí

hůře. Já měl si dát pěstí

A zkrotit vášně poutníka.

Tak prej vám vyšla kronika?

A co tam dělá čeština,

Panáčku, vy jste dětina,

Vždyť to nezkusí nikdo číst,

Samotný Pánbůh při vás stůj,

Vždyť vám nadali milý můj

Kacířských zmetků – Proboha!

Zas ležím jako mátoha

Na zemi chladné ovíněn.

Nade mnou silný dubu kmen,

Laská své větve košaté.

“Umyj si ruce, Piláte,”

“lecjaký bacil nicotný

Teď přijde sem a bude bit,

Kdo nás lvu hodil napospas,

Jímat jej měl by strachu třas.

Jistě ministrant … pošťák snad.

Každopádně se budem‘ rvát.

Kampak asi náš svět míří?

Často bývá na talíři.

Na nevědomost moji steh,

A odkud ten třesk se vrátí?

Mlaďoši drzí, hubatí.

Vy – v “bytíčku” svém malém,

Vždyť Já Jsem Metuzalém,

Starší jsem děda Járeda.

“Štěpáne, Štěpáne koleda!”

“Píšťalko má ofoukaná!”

Nemovi zvoní už hrana.

Vlastně všem chlapcům z Nautilu…