Podzim

jedna podzimní

Jsi spadaný listí na schodech do mého podvědomí. Ještě než nastane zima, tehdy slyším tvůj hlas tak daleko znít, a přece hluboko ve mě, a jak stromy ztrácejí svou sílu, ty padáš níž a níž, a zakotvíš až na samém dně, a já zakoušším muka s hadí kůží, kterou jsem i s tebou koupila. Ještě než nastane zima, tehdy se ty nejpřirozenější věci vlastní všem stávají barometrem mých pocitů, pocitů ryzího ražení, jenž tobě patřily, a snad vinou setrvačnosti, stále patří. Ne tolik? Ale stejně - - jsi spadaný listí na schodech do mého podvědomí. A já tu stojím s koštětem v ruce, a nemám se k tomu, abych ho vymetla. Je podzim...

---