Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zraňovat je lidské...

10. 12. 2004

1390

Autor

zigys

Počítám, že myšlenka zůstane nepochopena, ale pro mě je důležitá, protože mi částečně dala zapomenout na to, co mi udělal kdosi, od koho bych to nejmíň čekala... ale to už tak v životě bývá.

Schoulená v rohu postele

Snad nahá, na kříži v kostele

Spím a bdím najednou

Můj pláč je mi ozvěnou

Vím jaks ublížit chtěl

A to, cos udělat měl

Je pryč a leží v nenávratnu

Ptám se, zda má to cenu

Smýšlels’ pomstu šlechetnou

Zlé myšlenky byly múzou tvou…

Jak dětinský jsi byl

Na to, abys pochopil.

Past sklapla, srdceryvný křik

Však vysvobodit tě byl by hřích

Tvé oči jsou plné bolesti

Však tělo mé svíjí se v slasti

Tobě vlastní…

Plamínek vyhasíná ti

Skomírá pomalu na tenké niti

Máš strach

Tak oddej se mu

Však prosím, odpusť člověku tomu

A zapomeň....

mno... jako jo neni to zlý myslim obsahově, to u tebe nic. Si dobrá. Teda jako víc jak dobrá =o) Ale Leni,... tohle je... mno má to jistou formu, ale do kategorie vázané verše bych to neházela. Občas mi to drhne. A to dělá chaozZzZz. Ztrácim se. ps. i když nedám tip tak dodávám, že próza ti de mnohem líp,ale umět já psát prózu aspoň jako ty básnit, tak sem happy.