Kouzlo Vánoc

Rodiče jsou konečně pryč. Jeli do města nakoupit na poslední chvíli ještě nějaký cukroví, takže se můžu přestat tvářit zbědovaně.

 Rozhodla jsem se totiž, že se letošního vánočního běsnění neúčastním, a tak trošičku simuluju. Ale řeknu vám, že to není zas tak jednoduchý předstírat chřipku. Zvlášť když si matinka vezme volno a stojí vedle postele, dokud si nezměřím teplotu. Normálně pomůže hrnek horkýho čaje, ale takhle mám co dělat, aby se rtuť vyšplhala aspoň na 37,2. No, v každým případě teď jsou pryč a já vylezu z postele a jdu se mrknout do obýváku.

 Zdobení stromku připadlo kvůli mý nemoci na tátu a jak koukám, tak se docela činil. Stromek jako z katalogu. Utrhnu si jednoho čokoládovýho andělíčka. Mňam! Chvíli se courám po bytě a najednou mě napadne, že jsem ještě letos nehledala dárky. To je taková moje soukromá vánoční tradice.

 Rodiče dárky schovávaj každej rok na stejný místo, takže jdu najisto. Snad už budou zabalený, to je pak větší legrace, hádat, co je uvnitř. Otevřu skříň a pod kupou tašek najdu dárky, bohužel ještě nezabalený. No, tak to bude těžký, předstírat letos pod stromečkem překvapení nebo radost, jestliže mi nadělí tohle. Místo očekávanýho pruhovanýho svetříku z Orsaye dostanu štípavej zelenej svetr, kterej s láskou posílá babička společně se dvěma páry stejně štípavejch rukavic – palčáků. Dál na mě čeká hrneček s krávou a nápisem NA MLÍČKO.  Konečně narazim na něco trochu přijatelnýho – knížka. Ale když kouknu na titul, můžou mě jít omejvat – Dospívám v ženu. Proboha, matinka mě chce uvádět do tajů dospívání?! Vždyť je mi sedmnáct! Znechuceně zavřu skříň a jdu si lehnout.

„Co to jako mělo znamenat?“ ozve se najednou kousek ode mě. Asi mi teď nebudete věřit, ale na pelesti postele sedí maličkej andělíček. Vypadá, jako by právě uletěl z barokního oltáře: buclatý tělíčko, kudrnatý zlatý vlásky a maličký bělounký křídla. Provrtává mě svýma modrýma kukadlama a já hned nevim, co mu říct. „Ptám se, co to jako mělo bejt? Tohle se přece nedělá! Víš, co způsobuješ tím, že hledáš dárky a pak předstíráš radost a klameš ostatní?“ rozčiluje se andílek, až mu tvářičky rudnou. „Ničíš kouzlo Vánoc. A to je odporné. A vůbec, celý tvůj postoj k Vánocům je odporný.“

Tak tohle mně vyrazilo dech. Chci mu říct něco hodně vošklivýho, ale než stačím otevřít pusu, vyšpulí na mě baculatou barokní prdelku a vyletí oknem ven. No tohle? Najednou slyším klíč v zámku. Rodiče!

„Tak jak ti je?“ zeptá se máma. Chvíli se přemáhám a pak odpovím: „Už mi je dobře, ale víš, co se mi stalo, mami? Mluvila jsem s andělem.“ Máma mi položí ruku na čelo a pak řekne: „Víš co? Běž si zase lehnout.“