Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zabila jsem ho!

26. 12. 2004
11
5
5846
Autor
cherubinka

 

Zabila jsem ho! Po měsíci utrpení jsem se odhodlala a udělala to. Stálo to za to a je mi krásně. Ten jeho pohled už mě nebude víc trápit.

Začalo to, když se objevil v mém bytě. Ani se mě před tím nezeptal, nebo kdyby to aspoň naznačil. Ne, prostě se tam z ničeho nic objevil. Doufala jsem, že brzy odejde, ale když se blížil večer a on spokojeně ležel na gauči, vypadalo to, že se rozhodl u mě zůstat. Nechala jsem ho tedy spát v pokoji a sama se odebrala do ložnice. Snad ho nenapadne jít za mnou, doufala jsem. Nemohla jsem však usnout. Stále jsem musela myslet na to, že on je tam vedle. Děsilo mě to.

Ráno, když jsem spěchala do práce, obsadil koupelnu a odmítal z ní odejít. Křičela jsem na něj, prosila, ale nepomohlo to. Bylo skoro osm, takže nezbývalo nic, než jít do práce. V práci jsem se o něm radši nezmiňovala. Ženské by měly řeči. Když jsem se vrátila domů, vyděsila jsem se. Přestěhoval se do ložnice. Já byla ale tak unavená, že jsem už neměla sílu ho zase přemlouvat, aby šel spát do pokoje, a padla jsem na postel. Potom, co jsem se probudila, vidím, že on leží vedle a zírá na mě. Při představě, že tam byl celou noc, mi přeběhl mráz po zádech. Utekla jsem do práce.

Nechtělo se mi vracet se zpátky tak brzo, a tak jsem šla po práci do kina. Domů jsem přišla kolem půlnoci. Myslela jsem, že už bude spát. Plížila jsem se potichu do ložnice, rozsvítila a on ležel na posteli a civěl na mě. Naštvala jsem se a shodila ho na zem. Šlo to lehce, ani se nebránil. Zůstal ležet vedle postele až do rána. Takhle to chodilo den ode dne a já byla den ode dne zoufalejší. Snažila jsem se být doma co nejméně, abych ho nemusela vidět. Ale v noci, když jsem se vracela domů, vždycky čekal v ložnici a pozoroval mě. Nic netrvá věčně, říkala jsem si, jednou musí odejít.

Dnes ráno jsem zůstala v posteli a prohlížela si ho. To jeho kulaté tělo, chlupaté nohy a ty oči ve mně budily odpor. Musím něco udělat! V práci jsem se svěřila jedné z kolegyň. Chvíli přemýšlela, a pak řekla: „Zab ho.“ Trochu mě to polekalo. Nemůžu ho přeci jen tak zabít!...Ale proč vlastně ne? Už se mě dost natrápil!

Utíkala jsem domů. Nemohla jsem se dočkat, až bude mrtvý. V předsíni jsem se zula, vzala jednu ze svých bot a potichu šla do kuchyně. Byl tam. Vypadalo to, že právě posvačil. Břicho měl nafouklé a na puse mu ulpěly zbytky krve. Naposledy jsem se podívala do jeho očí. Určitě věděl, co chci udělat, ale ani nehlesl. Napřáhla jsem se a vší silou udeřila. Křuplo to. Opatrně jsem nadzdvihla botu a naskytl se mi odporný pohled. Zbyla z něj jen hromádka chlupů, krve a nohou. Podrážka mu rozdrtila kostru. A máš to, šmejde! Mrtvolku jsem zabalila do papíru a spláchla do záchodu.

Maminka mi vždycky vyčítala, že se neumím vzepřít. Měla by určitě radost, kdyby se dozvěděla, jak jsem se dokázala vypořádat s tímhle odporným pavoukem.

 


5 názorů

Jé, to je škoda. Čtenář bez fantazie byl určitě překvapen, ale zkušený "detektivkář" už v půli (tam, jak se to začíná trošku vléct) tuší, že nejde o chlapa a kalkuluje. Napadne jej postupně lecco... Pro takového čtenáře by bylo překvapením, kdyby se jednalo skutečně o chlapa, navíc už několik dní mrtvého, a závěrečný popis vraždy by se ukázal jako flashback.

*t. J.Š.

Řízek
05. 01. 2008
Dát tip
Napínavý- a hlavně ten bezva závěr, tohle mně fakt rozveselilo! :D- Tip

cherubinka
29. 11. 2006
Dát tip
jééé, dík, to jsem ráda :-)

bestye
27. 11. 2006
Dát tip
moc pěkný! pro potěchu duše i břišních svalů :c)*

Havranka5
06. 05. 2005
Dát tip
jen tak procházím, zase jednou okolo.. tip, jestli sem ho nedala už minule * :-)

Havranka5
04. 03. 2005
Dát tip
Pěkně napsané. Obsahově i slohově vytříbené. Při četbě jsem doufala, že zatím co já čtu tvé dílko vypovídající o tvé arachnofobii z, v našich zeměpisných šířkách naprosto člověku neškodných domácích pavouků, tak ty se ve stejném čase prokousáváš kapitolami mé dnes vložené povídky, s pochopením pro moji zavilou nesnášenlivost a bytostný odpor vůči již mnohem méně člověku neškodným kočkám... Jinak, neměj strach, pavouci ti po nocích určitě nesají krev, nýbrž se v tvé posteli živí požíráním roztočů a ostatního drobounkého hmyzu, který je zase živ ze zbytků tvé loupající se pokožky, v případě přítomnosti manžela a milování se, hádej ještě čím... ;) Tedy pavouci jsou v našich bytech velmi užiteční. Havranka5

cherubinka
04. 03. 2005
Dát tip
Díkas. Teda já zas tak na pavouky vysazená nejsem (dokonce si jednoho nad postelí vydržuju - nevymetám mu pavučiny- a on mi pak v létě chytá komáry v ložnici :-))

wolkos
21. 02. 2005
Dát tip
Docela nářez!Doufám že nejsi takhle krutá i na lidi. David

Plia
24. 01. 2005
Dát tip
A já si myslela, že to byl nějaký chlap!

idle
18. 01. 2005
Dát tip
pavouci nemaj kostru :) dalo se to odhadnout, ale proč ne :)

pomíjivá
27. 12. 2004
Dát tip
janek: to není protimluv. Pomine, když už není potřeba :-)

fungus2
26. 12. 2004
Dát tip
o)))A bylo po pavoukovi.***

pomíjivá
26. 12. 2004
Dát tip
Souhlasím s jankem. Navíc první půlka odsýpá rychleji, je překvapivější, má lepší spád. Druhou půlku zpomaluje to, že už myslíš na konec. stejně si tipnu... kvůlivá podpoře :-)

katugiro
26. 12. 2004
Dát tip
mňo jo, klasický postup, snad by mě víc potěšilo - protože překvapilo, kdyby šlo opravdu o člověka

Induan
26. 12. 2004
Dát tip
:) Bohužel je to příliš neoriginální. Takhle píše spousta lidí a není to ono. Pokud chceš šokovat začátkem a překvapovat rozuzlením, potom zkus detektívky nebo sci-fi. Mohlo by Ti to docela jít. Měj se hezky a piš.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru