Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bratrstvo v Zimní zemi

28. 12. 2004
0
0
1484
Autor
stupor

Bratrstvo v Zimní zemi

usnout a spát navždy pod sněhem zavátým
vždyť tak to musí být vždyť jinak to být ani nesmí
jinak to nesmí být! to zimní bratrstvo z horoucích snů
ze snů nezkažených křičí
a dnes přemítám i já byl
i já byl mezi nimy a tebe příteli
zda tebe snad už kdysi ze svých řad nevyobcovali
- ta otázka podivně nedává mi spát
snad byl jsi tehdy vylifrován
odhozen expedován na sibiř uvnitř v zemi odsouzen
stržen na kolena ale nakonec snad i ty
přesto usídlíš znovu v Zimní zemi
však nejsem si ničím jist můj bratře můj bližní

dívám se ti do očí a jedno vím
dnes večer naposled zřel jsem tebe
jako kdysi
dnes večer nepůjdu spát

pole do nekonečna roztažená sníh
země a obzor dvě přímky nezřetelna
vzpomínka na cesty co udály se kdysi
tehdy jsme si řekli kde to jsme kde jen to můžem být?
hroudy sněhu ze závějí čněly
ó bratře můj tichý společníku
z horké pece snů čísi víčka a neznámé pojmy
nás to kdysi vyplavily na svět
který je víc než onen „onen“ svět mrtvý a bezhlesý
a naše blažené cesty do končin
ztichlých úprkem od rozdělaných věcí
se započaly

a tak jmenujme tu zemi
-příteli
nenacházíme se v snad
v Zimní zemi?

ach řekni není snad tento podivný kraj
místem kde se všechno to vezdejší nicotné
a přesto tolik mocné -
kde se tyto hloupé věci v prach obracejí?
příteli můj mocný bratře
vidím klid v tvých baziliščích očích
zde ano zde spočinul náš národ snílků
skomírající pod letní oblohou
zde v tomto neznámém kraji
zde našli jsme spočinutí
hle! dívej se příteli ó můj bratře sladký
držím kružítko ve své dlani
kružítko a hroudu bílé zmrzlé vody
zde narýsujme města! zde paneláky!
zde narýsujme stěny do kterých jednou provždy
vpije se naše tichá a ztracená bytost
v zátiší zelené pouliční lampy okna
i černého lesa

tento okamžik
budou psát letopisci

ocitli jsme se ten večer
uprostřed hluboké bílé noci
v Zimní zemi ustanovili bratrstvo
papírem z padajícího sněhu i
nkoustem z třeskutého mrazu
napsali jsme dějiny co budou vyprávěny
všem pokolením příštím
dalším blaženým mrtvým snivcům
kterými i my jsme byli
pamatuješ snad ještě
příteli bratře sladký na slavnost
na Křivém náměstí
barokním kostelem hořely lampiony
srazily se všechny stoly
co jich jen bylo ve městě
plynové lampy zářily jemným bílým světlem
přinesli fáborky
do čela stolu ó můj příteli
přímo nás dva posadili pili jsme a jedli
já přeměstský floutek
ty už osvícený
moudře ses usmíval
promluvil přestavený
a tu náhle bratry jsme se stali
jaké to bájné časy...

co očekávat od života?
nic menšího než život sám!
a nadto v Zimní zemi!
byli jsme oba mladí smáli jsme se
vedli dlouhé řeči až do ranních kuropění
pamatuješ ještě?
internát a škola na hranicích?
mozková činnnost až do úpadku
uhrnem - byla to slavná léta
dokonalé vyčerpání!
vše pod kontrolou och to jistě
nebylo heslo soumračného dne!
zato mozková smrt a nové vysílení!
a ty příteli pojednou byl jsi
nezřetelný mnohem dřív než všichni
už tehdy rozpíjel ses
v sněžných konturách

usnout a spát usnout usnout navždy pod
sněhem navátým -
platí to ještě?

ó můj bratře ó můj slovutný pane Někdy
posvátné poutě do Zimních zemí
sežraly už temné stíny
volání v zimě volalo tebe zběhnul jsi
a srdce teď na planině září
jasná polárka na večerním nebi
vydal ses do země bez cest
a v tolika postelích nakonec spočinul
a jelen místo tebe v dolních městech bloudí
a ty víš dobře víš čí tvář pod maskou nosí
můj příteli z daleké zimy už není cesty zpět
srdce usíná na koleni
z městských stepí do Země Zimní
vrátíš se ještě někdy?
mé srdce pokryté jinovatkou
zmítá už pouze tato otázka
než odpovím si navždy
než rozplynu se ve sněhové vlny
zbývá jen tato otázka

uvidím tě ještě někdy?
- ne už nikdy...
ty a tvoje hvězdy
uvidím je ještě někdy?
- ne neuvidíš...


ale teď už přece...

nová ústava sepsána je sněžným písmem v závějích
je třeba započít novou službu v Zimní zemi
slyšet se dává bratrstvo
snad umoudří se jeho člen
snad umoudří se ten který námi býval kdysi
snad započne se v sněžné noci
mocně jeho nový sen
bratrstvo zvedá se tajně ze závějí

ó příteli tenkrát jsme ještě nevěděli
tenkrát nicotní jsme byli
víčka nám nepřikrýval sněžný prach
příteli tenkrát jsme víc než jeden byli

zimní bratrstvo
vždyť to je přece celý stát!

tenkrát jsme ještě nevěděli
že usnout a spát
spát pod sněhem zavátým
je víc než co jsme si kdy mohli přát
usnout a spát to jediné stojí o touhy a lopocení
tak že naplní se sněžné bytí
ledy prasknou ale neroztají
příteli a my dva se budem
v zastaveném čase zimním
sněžným smíchem
znovu smát

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru