9.12.2004

9.12.2004

Recitací životních omylů,

ráno, když smetu drobky ze stolu,

recitací velkého básníka,

držím tě za ruku, přesto mi utíkáš..

A já věřím ve volnost, v lásky sílu,

objevím se, zmizím, kolem se mihnu

a stále věřím jako dítě na znamení, na osud,

na nekončící touhu, která nás živila doposud..

Běsnění nechávám za dveřmi spát,

co vlastně znamená to- mám tě rád?

co vlastně znamená to, že tě miluji,

vracím se, vždy vím, kam popluji..

Za tebou, něhou červených střevíčků,

usnu ti stočená každou noc na víčku,

škemrám a neprosím o tvou pozornost,