Samota

Rozkvetla černá květina
a světlo zas trochu pohaslo.
Démon alkohol znovu maličko povyrostl,
opět odumřelo pár mozkových lidožroutů jménem buňky,
aby mohly ty další o to víc ohlodávat člověčí svědomí.
O to víc se jich, ale snažíš zbavit,
o to víc se snažíš nevnímat zkurvenej systém lidské samoty.
Do krve se pohádat za své kamarády
a stejně se pět minut po hádce cítit tak neunesitelně sama.
Snad přetvářka?
Ne, ve chvílích hádky jen čistá pravda.
A tím je to horší,
proto snad nemá cenu bojovat.
Čím víc se nacházím,
tím víc se vzdaluji sama sobě.
Přecházím přes křižovatky bez povšimnutí
a mířím rovnou cestou až na konec.
Smrt.

---