Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ona

01. 01. 2005
1
0
3130
Autor
zdjr1976

Štíhlá, přitažlivá postava, dlouhé blond vlasy, jasně modré oči, tajemný úsměv, roztomilá tvář připomínající anděla a chůze světem zkušené modelky. Nedávno oslavila krásných dvacet. Vždy upravená, slušně oblečená a s neodmyslitelně k ní patřící zapálenou cigaretou procházela náměstím. Sen snad každého kluka, každého muže, splňující i ty nejtajnější představy. Řečí chlapů prostě výstavní kousek, super kost.      A každý z nich si byl vědom toho, že není snadné ji získat. Vždyť stačilo mít jen trochu víc peněz, sem tam koupit nějakou drobnost, nosit na sobě Nike či Adidas a být ve správnou chvíli na správném místě. Její svět byl pro ni  horská dráha, jedna velká víkendová diskotéka s hlasitou hudbou. Kam se poděla ona maturitní zkouškou slibovaná dospělost a otevřený svět?? Jak se někdy věci chtěné vzdalují a mizí v nenávratném okamžiku.

            Mohla mít kohokoliv chtěla, stačilo jen hodit očkem, nasadit svádivý úsměv, ukázat prstem. V tomhle byla dobrá     a evidentně jí to bavilo. Jen tak si hrát s kluky a jejich city. Jak snadné. A diskotéka k tomu byla místem jako stvořeným. Je nádherné být středem pozornosti a jednoduché propadnout jejímu kouzlu. Pohyb v rytmu hudby a těla vstřebávající melodie každou svojí částí. Nedalo se nevidět stékající kapky potu do jejího výstřihu i odhalených zad. Jen se jí dotknout…cítit rozpálené tělo na těle.

            Ve chvílích, kdy nabírala nových sil popíjením červeného vína a plněním plic cigaretovým kouřem si vybírala svoji příští oběť. Málokdy se stalo, že byla na dvou po sobě jdoucích diskotékách s tím stejným klukem co minule. Nestačil jí jeden. Ona musela mít všechny. A láska? Pro ni jen cizí slovo, které by musela hledat ve slovníku, aby pochopila jeho význam. Ale proč se namáhat. Vždyť žít se dá i bez ní. 

            Zbytek cigarety skončil v popelníku a sklenička od vína s otisky jejích rtů uprostřed stolu. Odběhla si na toaletu upravit make-up na své tváři a zkontrolovat účes. Po chvíli už mířila za svým dnešním cílem. Neznala ho, byl tu nový. Urostlý             a zřejmě v posilovně vypracovaným tělem. Netrvalo dlouho      a jejich těla se vznášela v pomalých tónech znějících ploužáků na mírně osvětleném parketu. Pomalu si ho omotávala kolem prstu. Její ruce se lehce pohybovaly po jeho svalnatých zádech a stejně lehce sklouzávaly na pevný zadek ukrytý pod džínami. Byla blízko. Začali se líbat. Měla ho tam, kde ho chtěla mít celou dobu. Ještě než byla diskotéka u konce, doprovázela ho k němu domů. Otevřeli dveře ložnice a vzápětí byli úplně nazí. Vášeň nabírala plné obrátky, polibky, dvě těla pevně sevřená, dotyky a milostné výkřiky. Milování. A ochrana? Na tu nemyslela. Nikdy na to nebyl čas. Vždyť co se může stát, bere přece prášky. Po třech hodinách odjela domů taxíkem. S pocitem uspokojených potřeb a pocitem vítězství usnula spokojeným spánkem ve své posteli. Byl jedním v řadě, jedním z mnoha.

            Uběhlo pár týdnů a ona měla pocit, že s jejím tělem není něco v pořádku. Měla divné tušení. Lékaře v lásce příliš neměla a tak se musela dlouho přemlouvat než se odhodlala k němu zajít. Po prvních testech, které prokázali, že není těhotná se jí ulevilo. Ještě to by jí tak scházelo, čekat dítě, teď, když má život teprve před sebou. Lékař jí doporučil, aby si nechala pro jistotu udělat ještě jeden test. Test na HIV. S otázkou v očích, k čemu že by ona potřebovala takový test přesto souhlasila. A výsledek ji šokoval. Byla pozitivní …

            To nemůže být pravda byla její první myšlenka. Někde se stala chyba, proběhla jí tato slova před očima. Bohužel nebyla. Ptala se sama sebe jak se to mohlo stát. Její svět plný zábavy se jí rozpadl na malé střípky. Takhle to přece nechtěla. Nebyla schopna se pohnout, vydat jediné souvislé slovo. V nemocnici dostala malou brožuru, kde se měla dočíst, jak s touto nemocí žít. Ale neměla odvahu ji otevřít. Věděla, že to znamená jediné, konec.

            Po návratu domů byla v dost špatném psychickém stavu, hlavu plnou zmatečných myšlenek, neschopna si je uspořádat do smyslu dávajícího řádu. Jediné co ještě vnímala, byla prázdnota, která ji probíhala před očima. Možná, kdyby byl někdo doma, kdyby tu měla někoho blízkého, kdo by jí podržel, dokázal dostat z nejhoršího. Srdce ji svírala prázdnota. Otevřela lékárničku, sebrala pár dostupných prášků naráz je spolykala a zapila vodou. Vliv léků se dostavil za chvíli. Už ani necítila, jak jí ostří kuchyňského nože lehce přejíždí zápěstí levé ruky …


Trini
22. 08. 2005
Dát tip
nepřipadá mi že to má naříkavý tón a ano slýchaváme to často ale až tak často to nečteme

Paranoicus
04. 01. 2005
Dát tip
Spala s kdekým, nakazila se, nevydýchala to. Kolikrát už jsme slyšeli tento příběh? Kdyby tam aspoň bylo něco nového ... ach jo.

katy
01. 01. 2005
Dát tip
Ten naříkavý tón celé povídky tak nějak předznamenává špatný konec slečny, takže žádné překvapení se bohužel nekoná Ale aspoň šťastný nový rok a hezčí konce!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru