Ty a Tvoje víc

Všechno je tak zvláštní.

Tma stejná v hlubině

a stejně tak i v pokoji,

pak Tě světlo zahřeje

a Ty chceš víc.

Ozvěna se šíří údolím,

ze strany na stranu

a pak ... klid.

Ticho jako v hrobě

 a Ty chceš stále víc.

Ruku sevřeš v pěst,

oči necháš zavřený.

Dveře, zámek, závora,

ještě mříže připevníš

a chceš mnohem víc.

Někdo se domáhá vstupu,

tluče silně na Tvé dveře,

prosí, volá ... pláče.

Srdce máš však z kamene,

tak proč chceš ještě víc?

Minula už dlouhá léta,

dnes je z Tebe starý kmet.

Ozvěna se zpátky nevrátí,

na dveře už nikdo neklepe.

Chtěl jsi víc a nemáš nic.