Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 450 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Na Vysočině
datum / id04.01.2005 / 141812Vytisknout |
autorMilanH
kategorieMiniatury, hříčkyDalší dílo autora
upřesnění kategorieMelancholická
zobrazeno2079x
počet tipů3
v oblíbených0x
Prolog
Prapodivně krásná zima na Vysočině
Na Vysočině

                                <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

    Je zimní podvečer, i když na zimu to vůbec nevypadá. Po sněhu ani památka. Jdu totiž blátivou cestou, míjím poslední stavení ve vsi.  Pak už cesta mírně stoupá k nedalekému smrkovému lesu.

     Snažím se vnímat atmosféru tohoto místa. Už jsem u lesa. Teď, když jsem se otočil dozadu vidím daleko do krajiny. Vidím ty mírně zvlněné zalesněné kopce a kopečky. Chvilku se zastavím a nechám na sebe působit to, co mě obklopuje. Je to chvilka, kdy zapomínám na všechno. Teď jsem tu jen já a tahle trochu drsná krajina, ale moc hezká.

     Pak se dám pomalu vpřed. Stále jdu po okraji lesa do mírného kopečka. Občas můj pohled zabloudí do lesa. Paprsky zapadajícího slunce pronikají do jeho okraje. Nádherná červenooranžová barva pěkně vyniká na kůře stromů. Les má najednou zvláštní až mystickou atmosféru. Osvětlená malá část lesa je v harmonizujícím kontrastu s tou o kousek dále neosvětlenou částí, kde už je šero. Je to krásná podívaná. Jdu pořád dál. Pohled do krajiny mizí. Vidím jen zapadajícím sluncem ozářený kus lesa.

       Pak už jdu přímo do lesa. Je tu moc příjemné ticho. Nic, než ticho a slabounce šumící koruny stromů. Vidím jen malý výsek oblohy nad sebou. Slunce už je teď pomalu za obzorem a ozařuje svými dlouhými prsty paprsků mraky. Na obloze se rozehrává hra prapodivně úchvatných abstraktních obrazů.

     Prošel jsem jen kouskem lesa. Vycházím na louce obklopené ze tří stran lesem. Blížím se k vesnici. Teď už je krajina v šerosvitu. Nad zemí se vytváří měkký mlžný opar. Vidím v dáli ves ponořenou do mlhy a šera. Vypadá tak nějak klidně, tak nostalgicky.

     Vesnice teď má mírný modrý nádech. Je to jako obraz nekonečné nadpozemské duše v krajině. Tichá ves uprostřed zvláštní zimy beze sněhu. Přesto dýchající dechem romantiky a drsné něhy Vysočiny.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.01.2005 00:00:00dát kritice tip✩✩✩ MilanH
Zbora - díky moc
11.01.2005 00:00:00dát kritice tip✩✩✩✩✩ Zbora
redaktor poezie
atmosféra.t.
04.01.2005 00:00:00dát kritice tip✩✩✩✩✩ vesuvanka
Tak teď zbývá už jen vzít štětec a rozehrát symfonii barev.... Krásně popsaná barevná atmosféra krajiny vyvolává živé obrazy... TIP
04.01.2005 00:00:00dát kritice tip✩✩✩ supizmus
sem se ještě vrátím. pomocí krajinopopisu dokážeš vytvořit krásnou atmosféru
04.01.2005 00:00:00dát kritice tip✩✩✩ MilanH
vesuvanka - děkuji to mně moc těší :-)
supizmus - děkuji za tu atmosféru :-)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor