Svatební 2.

Ležím a píšu dopis potají,

vzpomínka na minulou noc,

kdy se naše oči setkaly

a touha měla v rukou moc.

To zrovna hráli Kristýnku

a mě se chtělo žít,

já Ti řekl andílku,

nechceš si mě vzít?

Další den šli pro šaty,

do obchůdku na rohu,

tam, co chodí nevěsty,

když odcházejí z domu.

Vzali jsme se v kostele,

pod tou velkou lípou.

Bez rodičů, pro sebe,

pouze s naší vírou.

Štěstěna je vrtkavá,

že dnes nechci snít.

Osud to je potvora,

musel mi Tě vzít.

Končím dopis pro sebe

a do úst leju jed,

nemůžu žít bez Tebe

a tak to skončím hned.