Jak jsem zůstal dítětem..

Z nebe střemhlav plakal déšť

a rozbíjel se o kapotu

Té staré bílé škodovky

-Pamatuješ,prorezlá 120

A liják bubnoval

Neustávající,  

když noc bděla

za zasklenými výlohami

Napůl stažených okýnek

-to aby kapky chladily

tu horkost

V rozkroku

                                Na zadních sedadlech

                                navlhlých

                                předpokladů

Sáhl jsem jí na koleno

Abych nebyl za blbce

A vytáhl okýnko až na okraj

Mokrej od kapek,

Který vůbec nestudily

Zas chutnali po sodě

Té jedlé,

Jak jí nesnáším.

Na obličeji se nám leskla tmoucí noc

Jen měsíc

ji dával k přečtení

A najednou   -nepršelo

Jen v trávě

plné rozechvělých ránaslz

Cupital ježeček

-malinkej

jak moje dlaň

Bylo mu to jedno

Šel po něčem větším.

Všichni ještě spali

         a   já

močil na kraji lesa

Ta vůně jehličí!

Začínal srpen

        bylo mi do smíchu.