Neztotožňovat se

Tak,

život je za námi,

ale,

kdo ví,

kam nás to požene zítra.

V hrudi se ještě svírá

žhavá láska kulky,

Williame,

kdo je k čemu zrozen?

Nikdo ti neřekne,

bože,

ani

Bože,

jen že už je čas

na zkurvený oběd.

Taky jsem jídával fazole

ukazoval prdel stropu,

když pode mnou vřeštělo

cosi zdánlivě něžného.

Lásko, jsem jí řek

jen při odchodu.

Celou dobu po dráze

kulky,

až do studeného lesa.

Už cítím na páteři

jeho zuby,

jako pod víčky

sníh.

Ale předtím bych se chtěl

zeptat Jima:

"Věděl jsi dopředu

jak to skončí?

Nebo jsi měl pocit

a z toho báseň,

z ní strom.

Neměl jsi jim dávat sekeru,

vždyť víš,

jak jsou vztahovační."

Naposledy jsem se zachvěl,

při úderu struny

o hladinu.

Život bylo houpání

na nebeských marách.