..a náušnice leží na zemi..

řečeno stručně - dvěma třemi větami

Seděla u stolu a přemýšlela. Přemýšlela o tom, jak je možné, že si nikdy nevšimla, že mezi skly okna je mrtvý brouk, o jehož jménu neměla potuchy, že tapeta na zdi je zkroucená a ačkoli už byl čtvrtek, kalendář byl nalistován pořád na minulý týden a v pondělí slavil svátek Břetislav (pozastavila se nad tím, i když žádného Břéťu neznala) a na stole se válí ústřižek hnědomodrého (nebo modrohnědého?!) drátku a matka od šroubu a na lampě drží dva magnety, které jí z neznámého důvodu asociovaly dětství a bylo jí zima, i když topení ukazovalo nejvyšší stupeň a chtělo se jí smát, ale neměla důvod a chtělo se jí brečet, možná proto, že i mraky brečely a divila se, že fixa obsahuje vodu a zazvonil telefon a ukazováček jí modral, protože se včera řízla a omdlela v kuchyni a měla chuť kouřit, ale plíce tak bolely, tělo chtělo žít jinak, pomaleji, chtělo zastavit a přemýšlet, kdo nalepil tu samolepku z elektra na cd nebo proč má u postele prázdnou láhev..

---