Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoezie pro lednový podvečer
Autor
Makča
pohladila jsem tě a tys mi dala pěstí tj. potřebovaly jsme se vzájemně vymyslet * na průsečíku lesa a pohledu z okna venkovský hospody, něco tam bylo divnýho
Byla opilá a křičela:
chci nějakou pravdu, s kterou se porvu
a vyjdu z toho
celá podrápaná a bezradná
ne pořád tak zasraně moudrá
harmonická až k posrání
jmenovala jsem si ji pro sebe:
láska nebeská a nihilida negativistická
na malým prostoru dívčího srdce.
Běžela sněhem
k blátivý zemi tiskla tvář
horce jí šeptala:
už mě nechytíš
pod ledem
vzpomínkou prosmýklo mladistvé ňadýrko
a uhodilo se o hlavu některého z chlapců
Snížku, pozastav se nad ní,
vždyť přeci vidíš, jak ji tu nechtějí,
ti čpaví tichem, těla tikající věčností,
jak se sem nehodí to lidské mládě
chycené od hlavy.
Byla opilá a plakala.