Slunce

Když slunce převezme nad oblohou moc,
jeho zlatavé šípy vždy ukončí noc.
Se sluncem rozkvete nejeden květ,
a smutek se v radost promění hned.

Černá,měnící se v červenou až rudou,
pak oranžový jas proběhne ospalou půdou.
A nakonec,po rozvážném výstupu na hluboké nebe,
probudí žlutá po ránu i tebe.

Pocit,když sluneční paprsky dotýkají se tvé tváře,
a nebo,když do těla proniká ti kouzelná záře,
ten ničemu se nemůže vyrovnat,
dešti,sněhu,možná štěstí snad.

Slunce...už i to slovo samo hřeje,
mír,lásku a pokoj celému světu přeje.
Slunce...tak jasné,mohutné a plné síly,
to ono naplňuje životem všechny mé žíly.

Je tak daleko a přesto dotýká se tě,
můžeš ho spatřit kdekoli na světě.
Je světlem v temnotě vesmírné,
to,co dokáže je obrovské a nesmírné.