Přijít

Přijít, sednout si k počítači a napsat slova, věty, příběh. Zvednout se a jít k oknu, vidět jak si děti hrají na dvorku uprostřed starého pavlačového domu. Podívat se k obloze a zírat na střechy domů, vidět obzor a tušit vánici, co přijde k večeru, kdy většina lidí již sedí doma a popíjí horký černý čaj s citrónem a opuštěnou ulicí se snášejí vločky na chodník, kde poslední zbloudilci hledají cestu či už to vzdali a jen tak bloumají a nevidí na lidi kolem, jen ten chodník na kterém se dělá pěkná břečka. Okolo projede auto a reflektory na chvíli proříznou milosrdné přítmí soumraku. To bude zase v noci náledí.

Pak ale se zastaví Helča a řekne, že něco podnikneme a tak ještě než se setmí vyrážíme do ulic, máme rukavice a čepice. Celé zakuklené sbíráme sníh z kapot aut a koulujeme se. Trošku to přeženu a trefím Helču přímo za krk. Snaží se potlačit slzy ale je vidět jak jí to bolí. Tak jí to pofoukám a políbím jí na to místo. Cítím jak se zachvěje.

Znejistí. Pak ještě chvíli jdeme ulicí ale je ticho protože obě přemýšlíme jak z toho ven. Já bych věděla ale ona nechce, vím to. Má strach, i já mám strach. Tak se nakonec rozejdeme před naším domem a já jdu nahoru a koukám se z okna na setmělý opuštěný dvorek kde si ještě před chvílí hrály děti.