Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dnes

27. 01. 2005
2
0
2191
Autor
Feanor

27. I. 2005

Ve tři hodiny tohoto roku jsem stanul u památníku v Kobylisích. Byl hluboká noc, z dáli sem vítr ještě zanášel poslední dozvuky silvestrovských oslav. Již jsem tu jednou byl: před deskami se jmény - ve slunečném dni se matně leskly -, ponořen do tiché úcty. A větřík odkudsi znedaleka zanášel hovor nějaké zdejší party, s hlasy bez špetky úcty k místu, kde se nacházeli, bez jakéhokoliv zachvění před tmou z minulosti.

Té novoroční noci jsem byl řádně přiopilý. A přeci jsem ve tmě, pod roztodivnými houbami výbojek, našel cestu až tam. Ve té chvíli, kdy jsem stál před seznamy zastřelených a kolem mne se ozývaly hlasy mých přátel, kteří nevěděli ničeho o místě, kde se náhle octli, v té chvíli, i přesto, že jsem mohl být na tisíce mil daleko těm, již zde položili život, ucítil jsem ve svém srdci hlubokou úctu a spojení, ač se to může zdá nemožné, hluboké spojení se všemi, kteří zde padli s čelem vztyčeným proti okupantské lůze. Proč? Aby se mí přátelé, oblouznění Muškátem a Sektem mohli ve tři ráno v noci před němou připomínkou strašlivé doby smát a překřičet oči mrtvých zpěvem a výkřiky živých. Abych se i já mohl smát, přemožen oslavou nového roku.

Nesmál jsem se. Neboť jsem cítil, že zde už není další místo pro někoho, kdo by připomínal konec války a dlouhou dobu míru hlasitým hovorem a smíchem k noční obloze. Ti kolem mne směli patřit světu jen díky těm, kdo v černi noci němě hleděli z bronzových písmenek a číslic. A já jsem se cítil povinen, avšak nikoliv ve smyslu společensko formálním ale ve smyslu nejhlubšího vnitřního cítění morálního i duchovního, ve smyslu oddanosti a vděku těm, kteří se za nás obětovali, položit zde věnec za národ a za všechny, kteří žijí na tomto světě. Ne žádným okázalým gestem, ale jen tichým vyjádřením soucitu, pokory a vděku. S láskou jsem vykonal tuto povinnost, zatímco ti kolem, nic netušíce, dohadovali se, kdy už půjdeme dál a co tu vůbec děláme.

Lidé mohou zapomenout a taktéž vždy zapomenou. Jen my nesmíme, neboť jsme svědomím lidí a pamětí jejich ochablých a unavených hlav. Po ránu vystoupala alkoholová pára z hlavy všem mým přátelům a s ní též vzpomínky na to, co se dělo ještě před několika hodinami. Nezapomněl jsem.

Nejsem básník a nikdy jsem se za něj nepovažoval. Kdekdo řekne: „Jirko, máš tu hezký básničky. Ty seš náš básník.“ Nejsem básník a nikdy jsem se za něj nepovažoval. Nebyl jsem ani novinářem, ačkoliv mě též nazývali tímto titulem. Vždy jsem psal rád. Občas na zakázku, ale většinou z vnitřní nutnosti. Právě z takové nutnosti, jaká mě dnes, pozdě večer, slovně rozostřeného po celém dlouhém dni, přinutila napsat tento text.

Za celý den,za celý dlouhý a rozostřený den, jsem zde neviděl ani jeden příspěveček, ani jednu jedinou malou básničku, jako vzpomínku na výročí. Nimráme se neustále uvnitř svých rozostřených duší a bičujeme se do té nejvyšší nesrozumitelnosti. Jiní propadají, v konečném balastu toho všeho, k odstrašující vulgaritě a ohavnosti. Nikdo, zaneprázdněn svými hlubokými a strašlivými problémy, si nevzpomněl.

To o čem mluvím je věcí značně intimní. Každý se s ní musí vyrovnat sám, v hloubce své duše, v tichu noci, i když možná přehlušovaném vzdálenými odlesky rachejtlí a petard. Není třeba velký slov a obmáchlých veršů, narýmovaných a načasovaných přesně k dnešnímu dni. Vždyť by byly směšné a urážlivé, s celou svou bezradnou povinností pro datum a formu.

 Jen jedna malá, drobná deska by stačila. S vyrytým datem a slovy: „Nikdy nezapomeneme“.

 


pacajda
23. 07. 2005
Dát tip
Feanore, díky za ten apel! Jenom --- přechodník se Ti trochu vymkl. V plurálu má být "netušíce".

Feanor
23. 07. 2005
Dát tip
díky moc, opravím to.

květunka
31. 01. 2005
Dát tip
Autore moc se mi to líbilo.Piš dál ,ikdyž píšeš, že nejsi básník.

Žíně
28. 01. 2005
Dát tip
Ano, líbilo se mi to.

Andulka
28. 01. 2005
Dát tip
Jsem rada, ze i po konzumaci alkoholu a ve tri hodiny rano, te napadaji takoveto myslenky. ...:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru