Obr a něžnost

Zeptal se jednou člověk obra: "Proč pořád zvedáš ty obrovské balvany?" a obr mu odpověděl: "Chci být silnější."
"Ale proč?" podivil se člověk. "Jsi přeci obr. Už teď máš sílu stovky mužů."
"Chci být silný, abych poznal něžnost." odpověděl obr vážně.
"Cože?" podivil se člověk ještě více. "Ty chceš být silnější, abys poznal něžnost? Ale jak to? Vysvětli mi to, obře."
"To máš tak, člověče," povídá obr, "představ si malinkou vílu. Tak malinkou, že když na ni spadne vločka, uvězní ji pod sebou. A víla do ní buší a kope, ale vločku nezničí. Někdo je silný, a tak se ke křehkým věcem chová opatrně, aby je nezničil a někdo jiný si myslí, že je tak slabý, že svou malou silou nemůže nikomu ublížit, a tak se klidně chová hrubě. Ale nezranit přeci neznamená neublížit, stejně jako nezničit, neznamená chovat se něžně, nebo alespoň opatrně. Já zničím vločku jediným dotykem a z toho je mi hrozně smutno. Proto chci být co možná nejsilnější, abych se uměl chovat něžně i k těm nejjemnějším věcem, jako je například sněhová vločka."

---