nářek ruské duše# nesmířil jsem se s gulagy

je to už pár let co nemohu se smířit s gulagy

Solženicyn neskonal toho dne v provizorním lazaretu

myslím na Finsko, na útěk, na ptáky

přikován k tundře bez možnosti vzletu

kláštery Solovetských ostrovů naplněny těly

a zmrzlá zem až s vesnou náruč podá

jen jména ty se zapoměly

v krajině jezer, slz jednoho pronároda

má nepokojná duše pluje po netu

má družice, můj anděl stále bdící

šeptl mi do ucha adresu od chatu

Petrozavodsk.ru  cesta pro bloudící

to tvůj praděd Alex, křehounká krasotinko

odešel s těmi muži brzy za svítání

na sever někam dobytčími vozy

-vječerom vodku budu pít, ty poddávat se milování

nářek karilských mužiků v artické mlhovině

křik Boga. Christusa na Golgotě

tvé rety Alex, slova znící v ruštině

jsou přistávací ranway pro komety /kulomety/

tvá noc je plná světla  na ploščadi Lenina

a má noc je temná z pera Jana od Kříže

zlatá kopule tvého srdce se rozžíná

mému chrámu stále chybí pilíře