52. minuta

Bubliny v zavřených oknech a pak taky na hladinách, projede vlak.

A ty jedeš, ještě pořád v tom vlaku, slova pliveš z okna. Rozhovory bere rychlý vítr a průvan tunelů.

Injekce léčí, a je mi to jedno, je mi jedno, co se stane, cokoli mi udělá stejnou radost.

Lepší, než sedět v kuchyni a hrát karty, pak přijde spousta ismů, které si jsou protiklady tak podobné.

Nikdo se v tom už nedokáže vyznat.

Znova popřu realitu.

Lepší než sedět v kuchyni a hrát karty na dně prázdného hrnku od kafe.

Pouštíš nosem bubliny a opakuješ slova.

Chodníky jsou jenom ke klouzání.

Ale na padesáté druhé minutě se objeví skvělá vychytávka.

Z pěšinky vlasů máš runové písmeno. Nesnášíme formality a společenský oděv.

Jedeš ve vlaku a slova pliveš z okna, naše rozhovory bere rychlý černý vzduch.

Pak odcházíš, ale stejně stojíš ve stejném bodě.

Stojíš na konci, nebo středu světa. On je kulatý.

Chodníky se kloužou a všechny ty panelákové stroje hledí střídavě do televize, střídavě do ledničky.

Občas na budík a ví, co je slušnost.

Sledují dokument o čisté rase, vidí do zákulisí topmodelek, perníkových princezen.

Není možné se mýlit, jak sou chytrý.

A ty, dáš ještě pořád cokoli za pocit štěstí? Cokoli za bohapustou chemii.

Vyber si ze všeho.

Myješ si ruce pořád dokola, ale zůstávají stejně špinavé.

Čistota, masochismus a obdiv, co se už nedá vyjádřit slovy se musí jednoduše zapomenout.

To hlava nepobere.

Invalidní sourozenci, masochizmus a obdiv, dotýkáš se v rychlosti velkých pravd, ale celé je nesežereš.

Chci být gauner, koupit si zbraň. Je mi jedno, co udělám.

Cokoli se stane mi udělá stejnou radost.

Lepší, než sedět v kuchyni a být jako oni. Raději gauner.

Udělám dlouhou čáru, ze všech vršků od piva korále.

A ty jedeš, ještě pořád v tom vlaku, slova pliveš z okna. Rozhovory bere rychlý vítr a průvan tunelů.