Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Slova

31. 01. 2005

1766

Autor

Jony

Žiju ze snů, z malých přání.
Dýchám věty po slovech.

Proč mi někdo nezabrání
utnout, tečkou jako zbraní,
myšlenku, co tají dech...?

A tak trávím život v kleče.
Prosím boha o radu...

Jak předejít vlastním řečem...?!

Jazykem, jak ostrým mečem,
kradu druhým náladu.

V zrcadle se na mě dívá
monstrum, zrůda bez duše.

Mrtvé srdce neožívá
a bůh shůry jen se dívá
nic hrozného netuše...

Žil jsem ze snů, všechno hanil.

Dýchal věty po slovech.

Proč mi nikdo nezabránil,
abych ústy neporanil
tvoje city, křehký dech...

V zrcadle se na mě dívá
monstrum, zrůda bez citu.

Mrtvá duše neožívá
a bůh shůry dál se dívá...

a Ty, lásko?!

Nejsi tu...