Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNikdo netuší
01. 02. 2005
0
0
622
Autor
Petra_Zálešáková
Nikdo netuší…
Nikdo netuší, o čem se mi zdálo. Na velké posteli pokryté velkou přikrývkou. Pokryté velkou přikrývkou povlečenou saténovým povlečením, ležíš ty. Či spíše tvoje tělo. Bezvládné a oddechující. Dokonalost těla. Dokonalost sama. Ale nikdo netuší, zatímco oddechuješ na velké posteli, o čem se mi zdálo, ještě před pár hodinami. Než mě mé černé svědomí probudilo do noci tak černé jako ono samo. Zatímco se oblékám, ručička na hodinách se otáčí a venku pomalu svítá. A já odcházím z tvého bytu. A nikdo netuší, že už se nevrátím. A nikdo netuší, že už jsi sám.
Nikdo netuší, o čem se mi zdálo. Na velké posteli pokryté velkou přikrývkou. Pokryté velkou přikrývkou povlečenou saténovým povlečením, ležíš ty. Či spíše tvoje tělo. Bezvládné a oddechující. Dokonalost těla. Dokonalost sama. Ale nikdo netuší, zatímco oddechuješ na velké posteli, o čem se mi zdálo, ještě před pár hodinami. Než mě mé černé svědomí probudilo do noci tak černé jako ono samo. Zatímco se oblékám, ručička na hodinách se otáčí a venku pomalu svítá. A já odcházím z tvého bytu. A nikdo netuší, že už se nevrátím. A nikdo netuší, že už jsi sám.
Petra_Zálešáková
05. 02. 2005
Myslím že tohle je pouhé východisko, které by se v povídce samé objevit nemělo (zvláště tak krátké). - Teprve co z pocitu vzejde, vzejde-li.