cit. ek.: SRDCE V MILENCOVĚ HROBĚ

SRDCE V MILNECOVĚ HROBĚ

Stíny našich dnů tančí

V přísných matematických příčkách

Chci mou touhu zapsat do grafu něžnosti

A vášeň do nesrozumitelné rovnice

Znázornit všechny naše možnosti…

Vztyčit všechny přímé kolmice

---

které dokazují jedno

MÉ SRDCE PATŘÍ TOBĚ!

( proč ubližuješ jim v té špinavé, krvavé chodbě? )

Chci zbourat všechny stavby

Chci tě vzít jako panenku a rozpárat

Dobýt tvé svalové hradby

Tvůj vnitřek za to, co jsi pokárat!

Na místě, kde stávala naše hospůdka

Chci postavit jatka

---

které dokazují jedno

MÉ SRDCE HOŘÍ VE TVÉM HROBĚ

( zbytky toho poskvrnění tečou směrem k tobě)

Kráso mých dnů

Ještě ne, neodcházej

A ty všemocné Slunce, nezacházej!

Mám strach, vidím ho všude kolem

…bourá zdi

páře mě zevnitř

a jeho srdce hoří v mojí posteli!

To se mstí on, ten koho jsem milovala

(nenáviděla,

nebo jen přeci zbožňovala?)

Už je to jedno, tady není čas na mrtvolnou filosofii

On mě chce, touží po mě

A mé tělo v nenávratné atrofii

V místnostech jeho podzemního domu v rukou ghůlů koluje…

JSEM SNAD DĚVKA

NEČBO BLÁZEN?!

JSEM JEN BYSTA MÉHO CITU KŘEHKÁ?

A MÝM SOCHAŘEM JE KRVAVÁ LÁZEŇ?

TOHO NEJDRAŽŠÍHO

MÉHO DÉMONA NOCI

PŘÍTELE MÉHO NEJSTARŠÍHO

MÉHO MILENCE NĚKDEJŠÍHO