Usíná anděl

Je noc a usínáš,

slzy v duši ale máš,

jen tep srdce slyšíš v tichu,

jako strach z velkého hříchu,

Schoulený tam ležíš sám,

věřils jejich krutým hrám,

proč skočil jsi z nebe?,

teď zima tě jen zebe,

Chtěls najít princeznu,

a teď jsi ve zlém snu,

chtěls zahřát její ruce,

bolest pocítils prudce,

Nikdo Tě už neobejme,

neřekne „lásko hřej mě“,

opuštěn mezi smrtelnými,

už nebudeš mezi svými,

Byl jsi zrazen,

a teprve teď padáš na zem,

tak usínáš s tíhou viny,

skočil jsi a už jsi jiný,

Andílku naivní,

teď sám tam pláčeš…