Starý schody

Mám duši smutnou
jako starý schody
který už dávno
dávno nikam nevedou
Tak zapadly jehličím
zarůstaj travou
jen Čas po nich bloudí
když větru zpívají vzpomínku svou

Kdysi....
To už je dávno,
snad pár set let.
to víc slunce hřálo
a sladší byl svet...
Na schodech paláce
králové, pážata
a šperky ze zlata
hudba a smích

Však  jednou skončil
ten překrásný čas
nebe se zatmělo
a smích si srazil vaz.

Ze zahrad bojiště
a přes noc hnojiště
z nádherných komnat
na polích strniště
z řádu byl rozvrat
Bezmocnost stlačila
kamenné  desky k hlíně
když vedly ke gilotině
ze stupnů kamenných
stékala krev....

A když pak přešel ten válečný běs
všechno je jiné než dřív
a ruiny pokryl les.
Zarostly vzpomínky
mechem a trávou
šedivé obrázky honí se hlavou
na strou lásku vzpomínky zůstaly
jako v těch kamenech otisky let...

Po starých kamených schodech
toulám se splihle, líně
šlapu jak ke gilotině
bez lásky skončil
můj zasněný čas.
dneska mi samota
srazí kdys hrdý  vaz...

svítání  pro mne už nikdy  nebude