Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Proč má panelák okna

11. 02. 2005
8
2
5274
Autor
Godfrey

Několik měsíců stará kontrolní slohová práce...

Kdysi dávno, v dobách, kdy ještě v Rusku vládla komunistická strana, žil v Moskvě architekt Sergej Barakov. Jako každý správný Rus byl i Sergej členem Partaje.
Jednou na schůzi městského výboru KSSS pronesl předsedající Vjačeslav Ivaněnko: "Soudruzi, my bychom potřebovali, aby nějaký šikovný architekt navrhl obytný dům, který by byl krásný, ale zároveň aby jeho stavba nebyla příliš drahá..." Jeho řeč byla mnohem delší, ale pro nás je podstatná pouze tato její část, neboť úkolu se neujal nikdo jiný než Sergej. Od této chvíle jej již nezajímalo nic jiného. Žil pouze pro projekt. Několik dní a nocí proseděl u psacího stolu. Po dvou týdnech mohl konečně na schůzi s hrdostí prohlásit: "Úkol je splněn, soudruzi!" A soudruzi jásali. "Soudruhu, za tohle zasloužíš Řád rudé hvězdy!" prohlásil soudruh Ivaněnko.
Když projekt schválila stavební komise, začala stavba prvního "panelového domu", jak jej nazval Sergej. Zedníci i dělníci se činili a dům byl za chvíli hotov.
Byl překrásný a tak důmyslně hranatý, až oči přecházely. Vysocí představitelé městského výboru KSSS, společně se soudruhem Barakovem, jej šli zkontrolovat. Po nádherných betonových schodech vystoupali ke vchodu. Když otevřeli dveře, tak po dalších překrásných schodech sestoupili dolů. Nastoupili do výtahu. "Soudruzi, nejprve se podíváme do prvního poschodí a poté do sedmého, abychom tak oslavili zítřejší výročí Velké říjnové revoluce," navrhl soudruh Ivaněnko. Ostatní souhlasili. Sergej tedy stiskl jedničku. Vystoupili a šli se podívat do prvního bytu. Když do něj vešli, uzřeli překrásné bílé stěny a na zemi přenádherné linoleum. Poté otevřeli dveře jednoho z pokojů. Ptáte se, co spatřili? Nic jiného než černočernou tmu. "To není možné," špitl polohlasem Sergej.
Ještě za několik hodin se z toho nemohl vzpamatovat. Bloudil malebnými uličkami Moskvy. Spustil se déšť a on neustále přemítal o svém panelovém domě. Déšť houstnul a pomalu se přerodil v bouři a Sergej byl stále duchem nepřítomen. Lijavci byl již dávno konec, ale on o tom nevěděl. Hlavou se mu honily stále stejné myšlenky. Aniž by si to uvědomil, došel ke svému domovu, jímž mu byl pavlačový dům. Za okamžik už stál, celý promočený, ve svém bytě. Jal se k oknu. A pak ho to napadlo. Okno! Ano, okna jsou řešením problému! Když bude mít každý pokoj jedno, nebude v něm tma.
Hned na druhý den přišel s nápadem za jedním soudruhem ze stavební komise a vyložil mu ho. Soudruh se zachmuřil. Zamyšleně se díval do země. Sergej měl dokonce pocit, že pozoruje jeho boty. "Nuže, soudruhu," začal, "jde o dobrou myšlenku." Sergej se v duchu zaradoval. "Ale," pokračoval soudruh, "stavba paneláku však již nebude zdaleka tak levná." Sergej se na něho velmi smutně zadíval. Když to soudruh viděl, hnulo se vněm svědomí a dodal: "Nu ale určitě to půjde nějak zařídit."
Původní panelový dům musel být zbourán, neboť dodatečné zabudování oken by bylo velmi náročné, ne-li nemožné. A dělníci a zedníci se znovu pustili do díla a u práce si hvízdali nádhernou melodii Internacionály. V tomto případě však pracovali trochu odlišným způsobem. Soudruh, který Sergejovi slíbil panelák, jenž bude mít okna, jim totiž pověděl: "Soudruzi. Abychom si mohli dovolit panelák s okny, musíme se k úkolu postavit trochu jinak. Nesmíme stavět tak poctivě. Tuhle křivý strop, onde zase ošizená elektřina, cokoliv. Musíme šetřit materiálem, kde to jen půjde. Nesmíme dopustit, aby náklady stouply. Je to jasné, soudruzi?" Sborové "Jasné" mu bylo odpovědí. I tentokráte byl dům zanedlouho hotov.
Když šli poté soudruzi opět zkontrolovat dům, v pokojích bylo světlo. I vše ostatní se jim zdálo v pořádku. Sergej sice jednou namítal, že v jednom pokoji jest křivý strop, ale odpověď zněla: "Ale, soudruhu, to se ti jen zdá." Když byla prohlídka u konce, otázal se soudruh Ivaněnko, zda nemá Sergej nějaké zvláštní přání. "Soudruzi, zazpívejme si Internacionálu," žadonil Sergej. A protože všichni soudruzi byli správnými komunisty, za chvíli se po okolí rozléhalo: "...poslední bitva vzplála, dejme se na pochod!"
Od těch dob mají všechny paneláky okna.


2 názory

Dave Lister
11. 11. 2012
Dát tip

ach jo ano T.


tie chyby som si všimol aj ja, ale akosi mi nevadili. dobrý zmysel pre humor a nemôžem inak, iba ti zas dať tip.

evouš
10. 09. 2006
Dát tip
tak s myšlenkou paneláku sem si taky pohrávala, ale asi ve trošku jiném slova smyslu....*

Mrakula
20. 05. 2005
Dát tip
Líbilo, takový trochu Kocourkov:oo) T

Godfrey
11. 05. 2005
Dát tip
Možná sis stačil všimnout, že to bylo psáno do školy :) A mezi spolužáky to mělo celkem úspěch.

Alojs
10. 05. 2005
Dát tip
jo, tohle oceňuji. a oceňuji výběr tvých témat. Nevím, jestli bych si s tím poradil jak ty. Tím sice neříkám, že by to nešlo udělat ještě lépe (vždycky si nechávám pootevřená vrátka:-)), ale mě se to líbilo. Takový úsměvný.*

Markel
12. 02. 2005
Dát tip
Zábavné - T :-)))

fungus2
11. 02. 2005
Dát tip
O)))Pobavilo**

Godfrey
11. 02. 2005
Dát tip
Leasi: Ono takový přepisování z papíru není nic jednoduchýho

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru