V hlavě

Poběhlé zatmělé ulice z prachu
na zemi jako chuchvalce mraků
se válí přes zídku skládaných prstů
hrstku hrachu a rozsetá kočka na stole,
seno ve stodole, miluju tě,
že jsi sám
a ve stoje, že jsi
v obraze
sám.

Z okna plno vloček sněží,
že ztěží pochopit
hleny na blůzkách a čisté područí
jako svědomí,
že tě mám
v domění, že jsi sám,
že jsi
jen tak.

Turbulence krve v hrdle a hrudky pod kůží,
krystalky místo očí, na ústech med, že tě miluju,
že tě jen tak.
Kořeněná zátka vína, slina smyla chuť
o pár kroků ji předčila, zlíbala jsem ti čelo
dolů, že nejsi můj, že nejsi
ani cizí
na talíři
naporcovaný mizíš
dřív než hrášek,
tolik kuliček, a to
mám tak ráda
zelenou.

A tebe
v zádech
s její
s její
...sněží...
ozvěnou.

---