Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo pro mě znamenáš
12. 02. 2005
9
4
2293
Autor
Madelaine
S věnováním. On už bude vědět...
Na sněhobílou opuku,
jež větrem, deštěm hlazená,
usedl malý skřivánek.
V zobáku žejdlík živé vody,
chce řeku čistit, znavený.
A chladit rány kameni,
co uvnitř něho srdce tluče -
schované před mrazem,
žárem...
Nicotné.
Smířené s málem.
V kamenném hnízdě na opuce.
Sám ztěžklý peřím urousaným
stokrát se vznesl,
stokrát spad ´.
A v dálce něžná zvonkohra...
Skřivánčích pírek prstoklad.
Den za dnem.
Další nové ráno.
Sytí, co k hladu odkázáno,
a léčí, co pro těžký splín
mělo být navždy nemocným.
Zapíná bolest na knoflíky.
Svítá mi s Tebou, lásko.
Díky.
4 názory
stradivarka
28. 09. 2009Navždy_Tvůj
15. 02. 2005
Co napsat? Mám tu fláknout hvězdičku jako symbol toho bezvýznamného bodíku? Je to psáno srdcem a to se mi líbí. Skutečně si nejsem jist, ale mám pocit, že si čtu ve sbírce profesionála :)
moc jsem nepochopil myšlenku, ale je to napsané pěkně, líbí se mi tam některé obraty (např. celá poslední sloka, co není jen jeden či dva řádky)