Probuzení do sna

Probuzení do sna.

Jsou lži co nikdo neříká,
jsou pravdy co nikdo neslyší,
jednou ti život utíká,
jindy se zase rozprší.

Život je cesta, nikoli bez kamenů,
tím, že je odkopneš se jich nezbavíš.
Smrt je řekou bez pramenů,
když se jí bojíš, tak se utopíš.

Nemůžeš utéct, svět už je takový,
nemá rád nikoho s vlastním názorem.
I když nejsi, budeš hloupoučký,
nebo nespatříš hladinu průzorem.

Nejde o to co chceš, jen o to co smíš,
to nikdy nedostaneš, o čem sníš.
Vítej to je svět,
zdá se ti trochu černej tenhle květ?
tak po vůli tu seď,
a já možná začnu ódu na něj pět.

Anebo ne, mně nechce se dnes lhát,
a vlastně co já vím, chceš si hrát?
Jdi a hrej si, celý svět je tvůj,
a jdi až řekne někdo: "Ty tam stůj!"
Však co ty víš sem možná lhář,
a možná svobody jsem černý žhář.
Ať tak či tak, máš volbu dvojí:
Zůstat stát! žít bez nadějí,
anebo vzdát se všeho kolem,
přestat být v skříní hloupým molem.