Duo miseris

rarach si píská

zaléhaj mi uši

ďábel se žení

přímo nad střechami

prej se ti stýská

smutek - ten ti sluší

ššššš...to nic není

mezi...a nad... námi

jen jsme se mírně

hnuli mimo body

kterými dá se

zbavit otazníků

jsi nedozírně

krásná masa vody

tekutá v pase

sladká na jazyku

překotná vlna

vsákla do bavlny

též se chci vlnit

když cit do mě vrůstá

bylas mnou plná

a já neúplný

jak potom plnit

úplňková ústa

zůstaň si řekou

a já budu džbánem

z kterého díry

křičí na Quijota

dvě vody tekou

v tichu přerývaném

hlas zazdí škvíry

pak se zachichotá

protože moli

prožraly nám v svetru

dech světla v stínu

poslední i prvý

jdem přes mrtvoly

v prudkém zimním větru

já voják z cínu

a ty se sklem v krvi

...