Arnošt a Božena

V JEDNÉ ŠKOLE:

paní učitelka:

...Pavouci jsou dále velmi pozoruhodní svým rozmnožováním. U pavouků se vytvořily různé způsoby tzv. zásnubního chování. Jejich samice bývají větší než samci. Stává se, že samce ještě při těchto "zásnubách" nebo po páření usmrtí a využijí jako zdroje potravy. No jak vidíte, nejsou to moc romantičtí tvorové.

VE STEJNÝ ČAS NA JEDNÉ LOUCE:

     Pavouk Arnošt a pavoučice Božena již jsou spolu po mnoho dní. Jejich zpočátku přátelský vztah rozkvetl v lásku barevnější a voňavější než je celá jejich rodná louka.Je dopoledne a oba se spolu láskyplně procházejí po květech kopretin. Arnošt však náhle zpomalí. Když si toho Božena všimne, zahledí se do jeho osmi očí a spatří smutek a naléhavost. Kusadla jí bezvládně poklesnou a z její tváře zmizí úsměv. Víc než tuší, co jí chce Arnošt říct.

     "Boženo, miluji tě, víš to?"

     "Samozřejmě, že to vím." zašeptá přerývaně Božena. "Já tě také miluji." Hlesne ještě a ze třetího oka zleva jí skane veliká slza.

     "Nebreč, prosím. Nedělej mi to ještě těžší."

     Božena si několika pavučinovými vlákny otře oči.

     Arnošt pokračuje: "Bylo mi s tebou krásně, ale už je čas. Víc už to nesmíme odkládat. Musíme dát tomuto světu bez lásky naději - potomky."

     "Ach Arnošte, opravdu nemůžeme ještě..."

     "Ne, čekali jsme již dost dlouho. Moc mě mrzí, že ti nemoho pomoci nést tvé břímě. Svírá mi srdce pomyšlení, že zde na vše zůstaneš sama."

     "Tak co kdybychom to udělali jinak? Co kdybych tě nesně..."

     "Ty víš, že nic si nepřeju víc než zůstat s tebou, ale nemohu dopustit abys nebyla dost silná na svůj úkol. Počkám na tebe na druhé straně řeky. Slibuji."

     Naposledy se jeden druhému zahleděli do očí, spářili se a Božena Arnošta snědla.

ZPĚT VE ŠKOLE:

Žačka Eliška své kamarádce po chvíli zaraženého ticha:  "No fuj. To je odporný! Ještě že jsem člověk a ne žádnej hnusnej pavouk."