lepkavé léto

mám pro tuhle báseň skvělej prolog, ale nedám ho sem, protože by zastínil tuhle skvělou báseň, možná ten prolog dám někdy jako samostatné dílo...

lepkavé léto
mi klepe na šedou sklovinu
proto se mi přestává lesknout
špatně se mi pak odráží
od záblesků poplašňáků
tak neplaš
bude Ti ráno těžko
poteče to z Tebe jak ledovec
krá... krá... krá...
léto nás okorává
a já do ní vkládám hlad
upocený borůvky do koláče
dvakrát rozsypané
třikrát sbírané
ze psí moči
z psího vína
dokud mu holdujem
užovky z nádrže klackujem
spíme na zemi bez domů
bez fóbií
pojíme komáry
naší krví
hřešíme
tak neklepej
neplaš
každým dnem vyrážíš hřeb za hřebem
ukřížovaný upadne do země
ze které vyroste zelený kolotoč
a bude vozit děti
ale jen když bude dost pršet
v prachu se totiž nikomu nepodařilo přežít déle než život
a v miniatuře se zazrcadlí Tvoje duhovka a rozpáře celý svět

---