a zítra

zítra

jsem se probudila a

prstýnek, kterej nosim na

prostředním prstě

jsem hodila do světlíku

možná ho jednou za pár století

někdo najde

někde v hlíně

nebo prachu

a řekne si

že jsem byla šťastná ženská

zítra jsem

ve schránce našla dopis

adresa je napsaná

tvým známým rukopisem

ztracenýho milence

kterej mě ani nikdy nepomiloval

kterej mě jen objímal

a šeptal

a aniž bych ho otevřela

spálila jsem ho nad svíčkou

kterous mi kdysi dal

k nějakýmu výročí

hořel malým plamínkem

spíš jen doutnal

a páchnul

bůhví, co v něm bylo

za sračky

zítra jsem

zazvonila Honzíkovi na dveře

požádala jeho manželku

Evičku

aby se mnou směl ven

a pak jsme šli do květinářství

koupili velikou kytku

Bandaskovi na hrob

protože to byl kamarád

a utopil se na Seči

už kdysi dávno

protože všecko je kdysi dávno

a Evička to nemusí vědět

že jsme se pomilovali

za tim hrobem

jako vzpomínku

na něj a na tehdá

který se nevrátí

a tak zítra

jsem myslela na tebe

na tvoje „miláčku“

a na tvoje ruce

který byly

jako všecko v mým životě

který se

jako to dávno

taky nikdy nevrátí

a

koupila jsem si novej prstýnek