Války slov

Kdosi nám rozdal téměř lidská jména

a slova - zbraně... víceméně střelné

bychom si střihli bajku La Fontaina

když už je scéna hezky nasvícena

jak oči tupců - přihlouplé a skelné

Slova pak navlékáme jako podkolenky

civíme do Nietzscheho a on do nás čumí

častěji ovšem na dno prázdné sklenky

v dřevěné kleci sbité pro myšlenky

jež všechno přežít elegantně umí

Slova jsou větve, co se v ústech vzpříčí

z nich mudrcové plody nenatřesou

slova jak hadi, v nichž to zlostně syčí

anebo výkaly - třeba holubičí

kterým je jedno na koho se snesou

Ten, koho láká tančit s hotentoty

kdo zlatem přetřel huby plechové

kdo smíchal kurare pro útočné hroty

dodržel zákon zachování hmoty

jen nevím jestli nutně mozkové

...